21. srpen 1969: Nemůžeme se bránit se zbraní v ruce, ale dělejme to nenávistí a pohrdáním k moskevským mocipánům

V ulicích se objevila vodní děla, slzný plyn, transportéry najížděly do lidí, probíhaly regulérní pouliční bitky. Poté se sčítali ranění, těch byly stovky, a také mrtví. Těch bylo pět. Nejmladšímu bylo 14 let a byla mezi nimi jedna mladá žena. Všichni byli zavražděni zcela zbytečně.

Zásadním bylo i to, že ještě před rokem stáli českoslovenští občané proti okupačním vojskům pěti států Varšavské smlouvy, ale teď proti nim stáli jejich spoluobčané v bezpečnostních složkách.

Srpnový bojkot

Rok od srpna roku 1968 znamenal zásadní změny v životě tehdejšího Československa. Do čela státu a Komunistické strany Československa se dostal Gustáv Husák, symbolická postava celé neblahé normalizace. Bývá také hodnocený jako kariérista, mocichtivý a pragmatický.

Čtěte také

Srpen 1969: Rodinné kombajny na chmelu i střelba do demonstrantů

Původně byl příznivcem reformních snah Alexandera Dubčeka, pak se z něj stal zásadní spojenec Sovětského svazu a také tvrdý zastánce likvidace všeho, co s nadějemi pražského jara souviselo. Utužování poměrů bylo zcela zřejmé… A do toho přichází první výročí okupace. Mezi lidmi se začaly objevovat letáky.

V jednom z nich bylo napsáno: „Drazí přátelé! Husákovci se zmocnili vedení našeho státu, aby jej přivedli, kam náš národ český a slovenský chtěli marně dostat po 21. srpnu okupanti… V den smutného výročí 21. srpna 1969 musíme znovu připomenout hanebný čin, který na nás spáchal Sovětský svaz. Není v naší moci bránit se se zbraní v ruce. Braňme se proto nenávistí, bezmezným pohrdáním moskevskými mocipány a Husákovými přisluhovači. Nejsme pro vyhlašování generálních stávek. Zrádcovská klika by toho využila k dalším zákrokům a omezování naší svobody…“

Čtěte také

Rok 1968 mi obrátil život naruby aneb Dokumentární pásmo o lidech poznamenaných okupací

A následovaly pokyny, co mají lidé dělat. Řada z nich se tak opravdu i zachovala, jak potvrzuje host pořadu, historik Jan Kalous. „Lidé například nepoužívali dopravní prostředky, nenakupovali ani tiskoviny, nechodili do kina a řad z nich vyšla do ulic v tmavém smutečním oblečení či s trikolórou na oděvu.“

Desítky raněných

Lidé se ale především začali setkávat v centrech měst nebo na místech, kde byli před rokem zabiti občané okupačními vojáky. „V ulicích československých měst si lidé připomínali první výročí okupace a jejích obětí a při tom došlo ke střetu s bezpečnostními složkami. Smutnou realitou zůstala okupační vojska, reformní komunisté opouštěli své pozice a ústup od nadějného vývoje byl zcela zřejmý,“ konstatuje Kalous.

Čtěte také

Krvavý srpen 1969 aneb Konec soudruha „Se“

V archivních dokumentech se můžeme dočíst: „Nejkritičtější situace se projevila v Praze, kde již v dopoledních hodinách docházelo k narušování veřejného pořádku skupinami občanů o různé intenzitě. Na několika místech se soustředilo množství občanů, kteří se dopouštěli ohrožování veřejného pořádku provoláváním hesel protistátního charakteru a narušováním dopravy. Před 21 hodinou byly některé pořádkové jednotky ohroženy demonstrujícími občany natolik, že hrozilo nebezpečí nezvládnutí situace, proto došlo k nasazení pluku armády. Došlo ke zranění většího množství příslušníků Veřejné bezpečnosti, Lidových milicí a škodám na majetku. Bylo zadrženo celkem 549 osob, z toho 56 žen a 34 cizinců.“

Podobná situace byla i na jiných místech v zemi, například v Brně, Liberci či Plzni.  Na konci byly desítky zraněných lidí a pět mrtvých.

Mlčení a perzekuce

Komunistický režim to shrnul zcela obvyklým způsobem: byli to zmatení a svedení mladí lidé, kteří se nemyjí, kriminální živly a organizace ze zahraničí, tedy ze „štvavých imperialistických zemí“. Slovník velmi podobný 50. létům.

Čtěte také

Chopili se hokejových oslav v roce 1969 výtržníci? Lidé se nebáli podpořit reformisty, říká historik

Jedním z důsledků srpnových událostí bylo také přijetí tzv. pendrekového zákona, tzv. zákonné opatření, o kterém historik Oldřich Tůma v knize České průšvihy píše: „Bylo to jakési vyhlášení sice mírného, ale přece jen výjimečného stavu… Platit měl do konce roku 1969, podstatné části však přešly do nového trestního řádu i do zákoníku práce a víceméně zůstaly v platnosti až do roku 1989.“

Byly tedy vraždy ze srpna 1969 vyšetřeny? „Dané vraždy vyšetřovány byly, ale vyšetřeny nebyly. Dokonce ani rodiny obětí o nich nesměly mluvit a čelily různým perzekučním tlakům ze strany režimu. Snaha najít konkrétní pachatele v 70. a 80. letech rozhodně nebyla, poté už to vlastně nebylo možné,“ odpovídá historik Kalous.

Víc si poslechněte v audiozáznamu.