Krvavý srpen 1969 aneb Konec soudruha „Se“

Mohutné demonstrace proti pokračující sovětské okupaci probíhaly ve dnech kolem 21. srpna v řadě českých i slovenských měst. Výsledkem mocenské brutality bylo pět mrtvých (tři v Praze a dva v Brně) a mnoho raněných, některých opravdu velmi těžce. Na dlouhou dobu šlo o poslední masové protirežimní vystoupení československých občanů.

Moc měla tu výhodu, že se na rozhodující střet mohla poměrně dlouho připravovat – prakticky již od dubnového nástupu Husáka do čela strany – např. dovézt z Polska příslušné vybavení.

V průběhu demonstrací bylo přijato Zákonné opatření č. 99/1969 sb. o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku, šlo o soubor represivních aktů schválených předsednictvem ÚV KSČ (a teprve poté formálně vládou a předsednictvem Federálního shromáždění).

Čtěte také

Týkalo se mimo jiné délky zadržení či uvěznění, propuštění z práce či vyhození ze studia, rozpuštění nepohodlné organizace atp.

Mistrovským tahem Gustáva Husáka bylo, že pod tímto opatřením jsou tři podpisy hlavních ikon pražského jara – Ludvíka Svobody a Oldřicha Černíka dokonce stále jako prezidenta a premiéra – a také Alexandra Dubčeka, odstaveného na půl roku do bezvýznamné funkce předsedy Federálního shromáždění, tj. tehdejšího parlamentu (být předsedou parlamentu v totalitní zemi je jednoznačně dekorativní funkce).

Prezident Gustáv Husák|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Opatření bylo formálně státním aktem, a proto je Gustáv Husák – jako šéf strany – sám „nemusel“ signovat.

V propagandě pak končí éra soudruha „Se“: připustilo se, nezvážilo se, nedocenilo se, nezvládlo se, zapomnělo se... Tato éra započala sovětskou okupací, a i když se s přibývajícími měsíci občas nějaké jméno (nejčastěji šlo o posrpnové exulanty) objevilo, propaganda stále ještě necílila na špičku zdecimovaných reformátorů.

Čtěte také

Srpen 1969 představuje zlom i v této oblasti – propříště už v těchto souvislostech budou vždy uváděna konkrétní jména. Tak začínají být mezi viníky jmenováni například i Alexandr Dubček a Josef Smrkovský, oba přitom působící stále ještě ve vysokých, i když reálně mocensky bezvýznamných funkcích.

V pořadu uslyšíte ukázky z dobového zpravodajství, komentářů, projevů stranických špiček i rozlícených vystoupení prostých funkcionářů a milicionářů.