Zuzana Válková: Praktický návod, jak zabít každý dobrý úmysl

V krvi sice měly stopy kokainu, ale jinak příliš nebylo, jak jejich úmrtí vysvětlit – kdyby se řečený patolog nerozhodl, že si s problémem poradí po svém. Přišel s novou diagnózou, která měla zastřešit příznaky drogové intoxikace s dramatickými následky. U lidí černé pleti.

Čtěte také

Zuzana Válková: O vynálezu pana Brummela a paní, co neskládá prádlo

Jeho vynálezem se stalo takzvané „excitované delirium“ příležitostně vedoucí k selhání organismu. V případě černošské populace se mělo jednat o stav vytržení, spojeného například se sexuálním vyvrcholením, provázeného nadlidskou silou, sníženou schopností vnímat bolest, tendencí tříštit sklo a nevhodně se oblékat (nevymýšlím si).

Patolog, jehož nebudeme jmenovat, protože pro dějiny už udělal dost, sice nakonec u vědecké komunity pohořel – a dokonce si udělal ostudu, protože nepřišel na to, co se ženám stalo (vrah je při znásilňování dusil), ovšem excitované delirium po něm zůstalo.

Diagnóza se hodila, mimo jiné, americké firmě Taser, dodavateli obranných prostředků pro americkou policii. K zakrytí skutečného počtu mrtvých po použití jejich zbraně bylo excitované delirium jako dělané, i proto se na jeho rozpoznání policisté školili. Víte, proč vám celý příběh vyprávím?

Příběhy o Dobru a Zlu

Protože excitované delirium stálo v roce 2020 život jistého George Floyda, jehož smrt odstartovala hnutí Black Lives Matter. Policista mu klečel na krku tak dlouho, protože intoxikovaný černoch s „nadlidskou silou“ by mohl přehánět, když mu tvrdil, že nemůže dýchat.

Čtěte také

Zuzana Válková: O dvouvteřinových já a lidech odsouzených k vlastním příběhům

Celou story, a s ní i sedm dalších, podobně neuvěřitelných, dal světu k dispozici britsko-americký novinář Jon Ronson v druhé řadě podcastové série nazvané Things Fell Apart. Ronsonovu práci na rozkrývání pozadí největších kulturních válek dneška považuji za jeden z nejcennějších žurnalistických počinů posledních let.

Není pravděpodobné, že by za ni dostal třeba Pulitzerovu cenu, ale toto je novinařina, jakou umělá inteligence nikdy nenahradí. Měsíce pátrat po spouštěčích nebezpečných konfliktů rozkládajících Západ 21. století, to je práce, která častěji nikam nevede, než vede – což ostatně Ronson sám přiznal v rozhovoru pro magazín The New Yorker.

Náměty dalších sedmi dílů nebudu prozrazovat, protože příběhy anticovidového mesianismu nebo třeba upřímných snah o ochranu životního prostředí, které končí neuvěřitelnými konspiračními teoriemi, skutečně patří Ronsonovi. Dá se z nich však vyvodit několik obecných věcí, kvůli nimž je čím dál složitější ve veřejném prostoru řešit jakýkoliv problém.

Čtěte také

Zuzana Válková: Nezlobte Yes Men. Jejich humor nakonec bolí všechny

Ronson například zjistil, že nejvýznamnější kulturní války propukly během pouhých šesti týdnů od prvních lockdownů v roce 2020. Další obecná věc plynoucí z jeho vyprávění je tato: lidská tendence uvažovat ve všeobjímajících příbězích o Dobru a Zlu je schopná omámit sebevýkonnější mozek a udělat z něj stroj na blábol.

Závěrem je tu praktická rada všem, kdo mají nápad, jak šetřit peníze nebo přírodu: dávejte si pozor na větu: „Teď budeme muset všichni…“. K pádu do konspiračního masomlejnku totiž stačí říct: „Elity nás chtějí donutit, abychom všichni –“ a váš tip, jak snížit spotřebu masa nebo třeba energie, je okamžitě v klubu se satanisty, Bilderbergem a farmaceutickou lobby. Že přeháním? Bohužel ani trochu. Tak hodně štěstí.

Autorka je publicistka