Zlatá šedesátá měla háček. Nikdo se neodvážil pojmenovat pravý stav věcí a cíle komunistické strany

23. říjen 2021

Šedesátá léta minulého století, tedy pozdní éra vlády Antonína Novotného, se většině občanů Československa vryla do paměti jako období postupného uvolňování svěrací kazajky první poloviny padesátých let a pomalé, ale postupem času znatelné liberalizace poměrů – kulturních, hospodářských a nakonec i politických. Celý proces měl ale háček. Pravý stav věcí a cíle, kterých mělo být dosaženo, se ve skutečnosti nikdo neodvážil pojmenovat.

Květen 1960 se v Československu nesl ve znamení oslav patnáctého výročí osvobození. Antonínu Novotnému se podařilo prosadit prestižní, ale v podstatě kosmetickou změnu – byla přijata nová ústava a oficiálně tím vznikla Československá socialistická republika.

Čtěte také

Zároveň byla vyhlášena prezidentská amnestie, v jejím rámci bylo propuštěno několik tisíc politických vězňů, mezi nimi také Gustáv Husák.

Vedení KSČ si tím do jisté míry vyřešilo problém, co s rehabilitacemi, a protože se nikomu zvlášť nechtělo otvírat znovu politické procesy padesátých let, odsouzeným straníkům byla sice vrácena členská legitimace KSČ, ale do funkcí se vrátit nemohli. A tím měla být situace vyřešena.

Husákův příklad, kdy se bývalý „buržoazní nacionalista“ postupně domohl i stranické rehabilitace a Novotný mu následně všemi silami bránil v návratu do nejvyšších stranických funkcí, je ovšem dokladem toho, že stíny padesátých let pronásledovaly KSČ až do roku 1968.

Hospodářství na mělčině

Co ale hlavně zaměstnávalo vedení KSČ, byla ekonomická situace. Co bylo příčinou?

Čtěte také

Jednoduše řečeno, zdroje došly. Takzvaný extenzivní rozvoj, který spočíval v mobilizaci průmyslu, surovin a pracovních sil, narazil na své meze. Svou daň si vybrala i devastace zemědělství skrz v podstatě ukončenou kolektivizaci.

To vše se odrazilo v praktickém kolapsu Třetí pětiletky. Ta sice nebyla oficiálně odvolána, ale její ambiciózní cíle nešlo ani náhodou splnit.

Sen o všelidovém státě

A právě s kritickým rozborem hospodářské situace státu a zároveň snahou o větší kulturní otevřenost se dostavily také první liberalizační tendence, které ve značně idealizované podobě později utvářely mýtus takzvaných „zlatých šedesátých let“.

Pokud ovšem takový termín přijmeme, platí v podstatě jenom pro „pětiletku“ 1963-1967, tedy pro dobu jakéhosi Pražského předjaří.

Čtěte také

V osmém díle cyklu Soudruzi se budeme zabývat příčinami proměn politiky a společnosti 60. let a mimo jiné se pokusíme odpovědět na otázku, jak si KSČ představovala svou další vedoucí roli ve státě a ve společnosti, která už zdaleka nebyla tak naivní jako po druhé světové válce.

Čeká vás opět řada unikátních archivních dokumentů a také komentáře historiků Zdeňka Doskočila a Jakuba Rákosníka.

Ti také objasní termín, který je dnes zcela zapomenutý, ale se kterým KSČ opatrně v 60.  letech operovala – takzvaný Všelidový stát. Jak ho popsat? Zhruba takto: Třídní boj skončil, staří nepřátelé byli poraženi, a tak můžeme trochu popustit opratě a možná si budeme moci dovolit vládnout méně represivně a snad kompetentněji.

Měla tato idea šanci na úspěch? Odpověď na tuhle otázku je nejenom klíčem ke zvláštní atmosféře 60. let plné politických jinotajů, ale zároveň i klíčem k pochopení osmašedesátého roku. Přesněji toho, o co vlastně KSČ zřejmě šlo a o jaký vývoj usilovala, pokud by nepřijely tanky.

Poslechněte si celé Téma Plus.

autor: Jan Sedmidubský
Spustit audio