Žijeme v přelomové době. Teď se hraje vabank o platnost mezinárodních pravidel, míní advokát Kalvoda

Když Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, prohlásil, že největším nebezpečím je, když Západ nenajde dost vůle k tomu, aby se sám bránil. Nástup Donalda Trumpa a sled nových nařízení jeho slova ještě i po třech letech potvrzují.

Čtěte také

Petr Honzejk: Andrej Babiš v roli „mírového štváče“

Největší rezistenci podle Jana Kalvody dnes vykazuje takzvaná koalice ochotných, Polsko a Skandinávie včetně Dánska. Přístup ostatních je liknavý. Sporné je i zařazení Česka, do nějž možná zasáhne výsledek podzimních voleb.

„Je pro mě těžko snesitelné, když vidím největší opoziční stranu s ambicí na volební vítězství a sestavení vlády, jak říká stupiditu ‚My se nechceme chystat na válku, my chceme mír‘,“ kritizuje Kalvoda. „To by si zasloužilo pohlavek, zejména v okamžiku, kdy válka už začala.“

Stejně naivní je podle něj spoléhání na pomoc Spojených států nebo přehlížení hybridní války, která ve formě manipulací a ovlivňování veřejného mínění bují už léta. Co však chybí, je silný a přesvědčivý lídr, který by se hrozbám otevřeně postavil.

Přestat lhát a strategizovat

„Kdyby v této zemi existovala politická strana, která by přestala lhát a řekla občanům, že je třeba nastavit výdajové priority, zapomenout na některé spotřební záležitosti a zvyšování platů včetně důchodů a začít opožděně, deset minut po dvanácté, zbrojit, tak si myslím, že by to změnilo voličské prognózy směrem k zachování této země,“ domnívá se Kalvoda.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Bude se zbrojit a cena bude vysoká

Politická funkce je totiž podle něj především závazek veřejnosti, který je v rozporu se strategizováním kvůli preferencím. Někdejší předseda ODA přesto nepochybuje, že se může reprezentativní osobnost v pravou chvíli objevit, ačkoliv aktuálně veřejně nevystupuje.

„Neznám nikoho takového, ale určitě existuje. Třeba britský premiér Keir Starmer je typický protiklad těch typů, které politiku ovládají pár dekád,“ uvažuje. „Teď je třeba lidí, kteří nehrají o svou osobnost, o svou marnivost, ale o záchranu civilizace. Nemusí to být okouzlující typ, ale člověk, kterému veřejnost uvěří, že to myslí vážně.“

Dnešní doba je totiž podle Kalvody přelomová, neboť aktuální vývoj situace bude rozhodující pro další uspořádání světa.

Evropská unie je mrtvá?

„To, co se děje teď, je vabank. Rozhodnutí mezi tím, jestli chceme žít ve světě, kde platí mezinárodní pravidla, zákaz agrese, zákaz středověkého dobývání cizího území zbraněmi, vražděním. Anebo jestli ta pravidla neplatí,“ vysvětluje.

Čtěte také

Petr Janyška: Trump je nevypočitatelný, potřebujeme nutně evropskou obranu

Změnit se může nejen hodnotové uspořádání, ale i podoba spojenectví a nadnárodních organizací. Tento vývoj přitom nemusí být snadno zvratný jinou politickou reprezentací, protože ohrožuje vazby postavené na důvěře, kterou není snadné obnovit.

„Pozitivní efekt to má bezpochyby v tom, že Evropa se teď bude redefinovat. A to je další přelom – EU, jak existuje teď, je mrtvá,“ myslí si Jan Kalvoda. „Pokud má evropské spojenectví existovat, musí se mnohem více federalizovat, musí rozhodovat jako Evropa. A to se děje na bázi oné koalice ochotných, bez Maďarska, Slovenska a možná bez Česka.“

Jaká dichotomie platí ve vnímání populistických a seriózních politiků? Rozpadá se světový řád? A mají budoucnost mezinárodní organizace jako OSN? Poslechněte si záznam celého rozhovoru. Ptá se Barbora Tachecí.