Ženy tří republik: Vlasta Kálalová di Lotti, česká lékařka se zájmem o tropické choroby

Rok 1936 poznamenal začátek španělské občanské války. Do kin vstoupil film Charlieho Chaplina Moderní doba. Na území Československa se poprvé podařilo zachytit televizní signál, šlo o přenos letních olympijských her v Berlíně poznamenaných nacistickou propagandou. A už tehdy slavná lékařka Vlasta Kálalová di Lotti dokončuje nikdy nevydaný vzpomínkový cestopis Přes Bospor k Tigridu.

Průkopnice nového oboru

Ženy tří republik: Anděla Kozáková-Jírová, naše první doktorka práv i notářka

• Upravit
• Smazat

V prosinci roku 1922 se odehrála nenápadná, přesto však významná událost. V Praze se konala promoce Anděly Kozákové, první Češky, která získala titul doktora práv.

Vlasta se narodila roku 1896 v Bernarticích v rodině venkovského učitele. Po střední škole pokračovala ve studiu medicíny v Praze. Zaměřila se na chirurgii, což byla tehdy výhradně mužská parketa.

Nejvíce ji zaujaly tropické choroby. Umínila si, že se stane průkopnicí nového oboru a pojede zkoumat tropické nemoci do oblastí, kde byla nedostatečná lékařská péče. Nechyběla jí k tomu odvaha ani jazykové znalosti.  Mluvila pěti evropskými jazyky, a navíc turecky, persky a arabsky.

Ve 20. letech, kdy byly lékařky vzácností i v Evropě, se Kálalová rozhodla první lékařské zkušenosti sbírat v Orientu. V roce 1925 přijela do Iráku, který se v té době nacházel ještě pod britským mandátem. V Bagdádu si otevřela ordinaci.

Československá nemocnice v Iráku

V tehdy třímilionovém království působilo asi jen dvě stě lékařů a každoročně zde několik stovek lidí zemřelo na mor a choleru. Vlasta zpočátku ordinovala bez sestry i speciálního vybavení.

Kálalová si brzy získává mezi místními respekt. Roku 1928 pak v Iráku zakládá první československou nemocnici. V 74 letech vzpomínala doktorka Kálalová na jeden z mnoha příběhů ze své bagdádské lékařské praxe:

Často se musela potýkat s pověrami místních, kteří více než na hygienu a lékařskou péči věřili na zaříkávání duchů. Práci ji stěžovaly i vysoké denní teploty, proto někdy raději operovala v noci. A její věhlas doma i v zahraničí rostl. Doplňková řada Ottova slovníku naučného jí věnovala obsáhlé heslo. Irácký král ji pozval do své rezidence.

Tragédie na konci války

V Iráku poznala také Itala Giorgia di Lotti, za nějž se později provdala. Narodil se jim syn Radbor a dcera Drahomila. V dopise přítelkyni z počátku 30. let Vlasta napsala:

Vlasta Kálalová u T. G. M., Lány, podzim 1923|foto: Hoppe,Wikimedia Commons,Public domain,©

„Myslím si teď, že je to hřích, když stát neudělá zákon k ochraně matek, ba naopak těhotné ženy propouštějí ze služeb nebo z milosti jim dávají tříměsíční dovolené. Možná za několik desetiletí bude už stát svolný dávat porodní prémie, jako země s ubývající populací.“

Počátkem 30. let Vlasta onemocněla lehčí formou horečky dengue, proto raději odjela s rodinou do rodných Bernartic.

Léčení se nakonec protáhlo na čtyři roky a nacistická okupace zadržela rodinu v Československu. Dny osvobození pro Kálalovou ale znamenaly osobní tragédii. Nacisté zastřelili jejího muže i obě děti. Zraněná Vlasta vyvázla čirou náhodou, protože ji vojáci považovali za mrtvou.

Komunisté chtěli její jméno vymazat

Po válce se na děsivou událost snaží zapomenout cestami po Spojených státech a Norsku. Protestuje u prezidenta Gottwalda proti justiční vraždě Milady Horákové.

V roce 1971, těsně před svou smrtí, napsala v dopise: „nejhanebnějším rysem otrockosti je stádní klanění se současným mocným“. Komunisté se pokusili její jméno vymazat z obecného povědomí.

Díky biografickému románu Ilony Borské, která zaznamenala poslední doktorčiny vzpomínky, její příběh žije dál. V roce 1992 prezident Václav Havel vyznamenal Vlastu Kálalovou in memoriam Řádem T G. Masaryka.

Seznamte se s příběhy dalších Žen tří republik >>