Ženy tří republik: Vítězslava Kaprálová, významná hudební skladatelka

Když v květnu 1940 napadne nacistické Německo Francii a země Beneluxu, Vitka Kaprálová na nic nečeká a utíká před blížící se německou armádou z Paříže na jih Francie. Netuší, že to bude její poslední cesta.

V květnu toho roku se stal britským premiérem Winston Churchill a slibuje léta plná krve, dřiny, potu a slz. V pomnichovském Československu Otakar Vávra dokončuje film Pohádka Máje. V Německu se připravuje premiéra Žida Süße a v Kalifornii Charlie Chaplin dokončuje svého Diktátora. V mexickém exilu právě přežil Lev Trocký jeden pokus o atentát a neví, že v srpnu jeho život ukončí horolezecký cepín.

Na konzervatoř proti vůli otce

Dvacet pět skladebních opusů, dvacet pět let života v meziválečné Evropě. Tak můžeme charakterizovat Vítězslavu Kaprálovou. Narodila se v lednu 1915 v Brně.  Matka vyučovala zpěv, otec byl hudebním skladatelem a žákem Leoše Janáčka.

Logo|foto:Český rozhlas

Když bylo Vitce osm let, povolil soud jejím rodičům rozvod od stolu a lože. Komplikovaná rodinná situace ovšem nebránila rozvoji jejího talentu. Jako desetiletá posílá svou vlastní skladbu prezidentu Masarykovi. Není jisté, zda ji Masaryk slyšel, nicméně prezidentská kancelář zaslala děkovný dopis.

V 15 letech Vitka nastupuje na brněnskou konzervatoř. Její matka o tom napsala: „Otec byl proti tomu. Bez svolení jsem s ní šla ke zkoušce, kde byla sama mezi deseti chlapi. Až na stupnice udělala zkoušku výborně.“

Žena v mužském světě

Na konzervatoři jako jediná žena studuje kombinaci skladby a dirigentství.  To je neobvyklé, protože ženy se tehdy věnovaly se převážně oborům jako klavír, housle a zpěv. Komponování se považovalo za mužskou doménu.

Ženy tří republik: Vlasta Vostřebalová-Fischerová, jedna z našich prvních akademických malířek

• Upravit
• Smazat

Jedna z prvních českých akademických malířek Vlasta Vostřebalová-Fischerová vynikala svými sociálně laděnými obrazy ženských „antihrdinek“ i nekonvenčními názory na manželství a roli žen.

Vítězslavě Kaprlové se na studiích daří a ve 20 letech studium ukončuje provedením svého Koncertu pro klavír a orchestr. Sama si svůj absolventský koncert diriguje a sólový klavírní part hraje její profesor Ludvík Kundera.

Vitka ale neusíná na vavřínech a pokračuje ve svém hudebním vzdělání. Odchází do Prahy studovat skladbu k Vítězslavu Novákovi.

Pražské studium zakončuje v roce 1937 provedením Vojenské symfonietty, kterou pod její taktovkou hraje Česká filharmonie. Premiéra v pražské Lucerně byla významnou společenskou událostí. Dostavil se i prezident Edvard Beneš, kterému Vitka skladbu věnovala.

Odjezd do Francie

Po tomto pražském úspěchu dvaadvacetiletá Kaprálová žádá o studijní stipendium na prestižní pařížské École normale de musique a odjíždí do Francie.

Takto na její výkony vzpomíná Jiří Mucha:

Když v roce 1938 Kaprálová v Londýně diriguje zahajovací skladbu festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, nad světem už se stahují válečná mračna.

V květnu 1940 pak Vitka utíká před německým Blitzkriegem z Paříže. To dobou je už vážně nemocná. Dne 14. června německá armáda obsazuje Paříž a dva dny nato pětadvacetiletá Kaprálován umírá v jihofrancouzském Montepellier.

Pohřbili ji na tamějším hřbitově pro nemajetné. Po válce byly její ostatky převezeny do Paříže ke zpopelnění. Její popel byl pak uložen na brněnském ústředním hřbitově. V roce 1946 Kaprálová vstupuje in memoriam do Československé Akademie věd, jako desátá žena.

Hudební odkaz Vitky Kaprálové žije dodnes. Její moderní skladby stále znějí z koncertních pódií. A o jejím významu nakonec svědčí i to, že v roce v roce 2015 vyšla poštovní známka s její podobiznou.

Seznamte se s příběhy dalších Žen tří republik >>