Ženy tří republik: Gertruda Gruberová-Goepfertová, výrazná osobnost československého exilu

24. srpen 2018
Gertruda Gruberová Goepfertová

Výtvarnice, básnířka a prozaička Gertruda Gruberová-Goepfertová patří k našim výrazným exilovým osobnostem. I když většinu produktivního života prožila v zahraničí, měla silnou vazbu na rodnou zem a často se do ní vracela.

Ve válečném roce 1943 kapitulují Němci u Stalingradu a v bitvě u Sokolova se poprvé angažují československé jednotky v Sovětském svazu.

Čtenářům se poprvé dostává do rukou Saint-Exupéryho Malý princ a pozdější významná česká exilová výtvarnice Gertruda Gruberová-Goepfertová má za sebou první výstavu i první dny totálního nasazení. 

Přátelství s literáty

Gertruda se narodila roku 1924 v Janštýně do sklářské rodiny. Psaní a kreslení pro ni bylo přirozenou formou vyjadřování už odmala. První literární pokusy uveřejňovala v dětské příloze deníku Národní politika.  

Jakub Deml

Mezi její předválečné přátele patřil i básník Vítězslav Kocourek, mimo jiné pozdější překladatel Karla Maye a Alexadra Dumase. O Gertrudě tehdy přiléhavě prohlásil, že je to dívka z křišťálu.

Od konce války bydlela s manželem Leo Gruberem, právníkem a překladatelem, v jednopokojovém bytě kousek od Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde také studovala. V té době mimo jiné vytvořila grafickou výzdobu do knihy Jakuba Demla Moji přátelé, která jí obzvlášť ležela na srdci. Jakubu Demlovi také psala:

„Ale nejvíc bych Vám chtěla říct, abyste si nic nedělal z toho, jak na Vás zapomínají, jak Vám ubližují, však přijdou doby, kdy se budou Vaše věty učit nazpaměť.“ Blízké přátelství ji pojilo také s katolickými literáty Janem Čepem nebo básníkem Janem Zahradníčkem.

Stipendium do Curychu

Gruberovi po únoru 1948 tušili, že jim v Československu hrozí zatčení. Oba se netajili svými protikomunistickými názory. Leo psal třeba do Tigridových Obzorů a přitěžující okolností bylo i katolické vyznání manželů.

Atelier kněžny Marie Thurn Taxis, která byla úspěšnou malířkou

V červnu 1948 vytvořila Getruda spolu s dalšími žáky malíře Antonína Strnadela sérii návrhů na zápalkové krabičky. Její motivy dráčka, plameňáka a kouzelníka vydechujícího plameny zaujaly ministerstvo průmyslu natolik, že jí udělilo zvláštní cenu.

Především díky tomu získala následujícího roku prázdninové stipendium na praxi do jedné curyšské tiskárny. Odtud odjela do Paříže a zapsala se na Státní akademii výtvarných umění do ateliéru slavného malíře Maurice Brianchona. Manžel ji brzy následoval.

V rozhlasovém archivu se dochovaly její vzpomínky na tuto pohnutou dobu:

Doživotní exil

Oba ale nakonec v exilu zůstali do konce života. První z pěti dětí se jim narodila v Paříži, kde ovšem žili ve značné chudobě. Gertruda měla brzy samostatnou výstavu v Maison des Beaux Arts ve známé Galerii St. Placidé.

Ženy tří republik: Vlasta Vostřebalová-Fischerová, jedna z našich prvních akademických malířek

Vlasta Vostřebalová Fischerová: Stařec a dívka (před 1925), Galerie umění Karlovy Vary

Jedna z prvních českých akademických malířek Vlasta Vostřebalová-Fischerová vynikala svými sociálně laděnými obrazy ženských „antihrdinek“ i nekonvenčními názory na manželství a roli žen.

Finanční situace rodiny se vylepšila, když se manželé počátkem 50. let přestěhovali do Mnichova. Leo Gruber tam získal s pomocí Pavla Tigrida místo v Radiu Svobodná Evropa. Getruda uveřejňovala své kresby v mnoha exilových časopisech.

Ve svých memoárech Perem a štětcem vzpomínala: „Umění je odjakživa, od mého dětství, obsahem mého života a pro mne je právě vyrovnávacím závažím na každodenní váze. Ukazuje nadějeplné směry. Je to hmat po nehynoucím, věčném – někdo se vzpíná modlitbou, jiný uměním, oboje se nevylučuje…“

Po celý život měla mimořádný a obdivuhodný elán. Zemřela v roce 2014 ve věku 90 let. Pro její tvorbu je charakteristické, že spojuje literaturu a výtvarné umění, dvě země a dva jazyky.

Seznamte se s příběhy dalších Žen tří republik >>

Spustit audio

Související