Zeman už mě nikam nezve, což mě ale nemrzí, říká Milan Knížák
„Po roce 1990 bylo osudem nás všech, že jsme se učili spoustu věcí za pochodu. Proto mně připadá strašně trapné, když dnes mnoho lidí poukazuje na to, co se všechno udělalo špatně. V době, kdy nikdo nic nevěděl,“ říká host pondělní Osobnosti Plus, výtvarník, hudebník a performer Milan Knížák.
„Myslím, že tato doba byla naopak výborná v tom, že jsme se snažili najít vlastní cestu. Člověk se učí. Není nic, co bychom uměli dopředu tak, abychom potom mohli rovnou jen rozhodovat,“ dodává.
Výtvarník, hudebník, performer a profesor Milan Knížák se narodil 19. dubna 1940 v Plzni. Od roku 1999 do května 2011 byl ředitelem Národní galerie v Praze. V letech 1990 až 1997 byl rektorem Akademie výtvarných umění v Praze, později profesorem Intermediálního ateliéru. V říjnu 2007 protestoval proti stavbě nové budovy Národní knihovny dle návrhu Jana Kaplického. V roce 1998 neúspěšně kandidoval do Senátu v Berounském obvodu za ODS. Za svou tvorbu získal řadu významných cen.
Chtěl bych být strašně bohatý
Ačkoli dosáhl v životě uznání odborníků a vystavoval po celém světě několik dekád, má Milan Knížák stále své ambice. „Je jedna taková věc, o které sním. Chtěl bych být strašně bohatý, abych mohl udělat instituci, kde by se realizovaly moje věci. Ty, které jsem si vymyslel, vysnil, na které jsem připravil plány,“ říká Knížák a dodává:
„Protože minimálně 90 procent věcí, které jsem chtěl udělat, jsem neudělal. Přestože, když se na to podívám, tak jsem toho udělal hodně, ale daleko víc toho zbylo v jakýchsi plánech a představách. A líbilo by se mi teď, kdybych měl spousty lidí, kteří by to realizovali, a já bych to jen řídíl, kontroloval, dodělával a tak dál. To bych podpořil.“
V podstatě bych mohl vést každou instituci. Jsem adaptabilní, umím se zorientovat a umím se rozhodnout. Mohl bych dělat cokoli.
Milan Knížák
Nechci své loutky mrsknout darem muzeu
Umělce zajímá a trápí, co se stane s věcmi, které vytvořil, po jeho smrti. „Což není zas tak příliš vzdálené,“ podotýká a pokračuje:
„Mám třeba největší sbírku loutek v této republice. A samozřejmě bych to rád někde uložil a nechce se mi to jen tak mrsknout do nějakého muzea, darem nebo tak něco. Připadá mi, že by to měl někdo chtít, měl by se o to zajímat a měl by za to nabídnout rozumnou částku, která by mně bohatě stačila. Nechci na ničem vydělat, ale chci, aby měl k tomu celému potenciální nový majitel seriózní přístup. A mám spousty svých vlastních věcí, které jsem vytvořil a které jsou pořád schované někde ve skladištích, která vlastním. A ptám se sám sebe, co s tím bude, až nebudu.“
Zeman už mě nemá rád
Po desetiletí byl Milan Knížák, který se stal v totalitním roce 1966 dokonce „nepřítelem státu“, vnímán jako kontroverzní a konflikty vyvolávající osobnost. Příliš se toho nezměnilo ani po revoluci a podle něj ani nyní, když se pohybuje spíše v ústraní.
„Nechápu proč, ale pořád ještě vadím. Spoustě lidem. Například si myslím, že ani vedení státu už mě nemá rádo, protože otevřeně říkám, co si myslím. Zeman už mě nikam nezve, což mě ale opravdu nemrzí,“ uzavírá téma.
Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem.
Související
-
Knížák: Vždycky jsem stál za svými názory, abych nemusel na smrtelné posteli spáchat sebevraždu
Výtvarník a hudebník Milan Knížák se proslavil skladbou Atentát na kulturu, ale také svým Provolání k dlouhým vlasům. V neděli 19. dubna slaví 80. narozeniny!
-
Milan Knížák: Herci výzvami zneužívají veřejný prostor, je to...
„Naše svobody jsou už delší dobu ohrožovány politickou mocí,“ říká ve videu herec a zpěvák Vojtěch Dyk. Ptáme se hostů Pro a proti, zda jsou takové inciativy jako P...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.