Zdražování potravin nekončí
Temné vyhlídky mají Češi, pokud jde o ceny potravin. Loňský zdražovací šok totiž zřejmě nebyl poslední. Je to pozoruhodné. Z třiceti členských zemí Organizace pro hospodářský rozvoj a spolupráci zaznamenaly loni tři dvouciferný nárůst cen potravin.
Konkrétně šlo o Turecko, Maďarsko a Česko. Důvodem je tedy nejen růst cen mléka a obilí na světových trzích, ale také nějaké speciální důvody. U Maďarů je to jasné, zažili loni katastrofální neúrodu. Pro Čechy to může být blízkost německého trhu, kterému se zdejší ceny rychle přizpůsobují.
O mnoho lepší to nemá být v příštích třech letech, máme-li věřit prognóze společností Incoma Research a Blue Strategy. Za potraviny se bude každý rok platit o čtyři až deset procent víc, než v roce předešlém. Pro tuzemské domácnosti prostě nastávají zlé časy, protože na potravinách se moc šetřit nedá. Možnosti jsou, ale z přehledu potravin, které Češi konzumují, je vidět, že opravdu velké nejsou.
Největší riziko zdražování hrozí obilí a mléku. Přitom spotřeba potravin z obilí zůstává v posledním desetiletí stále stejná. Podle statistického úřadu spotřeboval průměrný Čech v roce 1999 celkem 104 kilogramu mouky, v roce 2006 to bylo necelých 107 kilogramu. Tedy zhruba stejně. Určitých úspor by bylo možné dosáhnout na výrobcích z cenově stejně ohroženého mléka. Ještě v roce 1999 stačilo průměrnému Čechovi 207 litrů mléka, předloni to už bylo 232 litrů.
Spořit se dá na ovoci, jehož spotřeba stoupla na občana ze 76 kilogramů na 88 kilogramů. Přitom nárůst připadá na dražší ovoce jako jsou meruňky, broskve, vinné hrozny a jahody.
U zeleniny se spotřeba drží nad osmdesáti kilogramy ročně, takže tam žádné velké rezervy nejspíš nejsou. Ovšem bylo by možné přejít zpátky od dražší k lacinější zelenině. V posledních deseti letech totiž poklesly nákupy zelí, mrkve, květáku a brambor, více se nakupovaly naopak dražší plodiny, jako jsou rajčata, paprika, nebo melouny.
Nápadně vyrostly nákupy nealkoholických vod. Ušetří tedy každý, kdo místo coca-coly a minerálek přejde opět na vodu z kohoutku. Přes všechny úsporné strategie se však těžko vyhneme nejhoršímu. Bohatší země se poznají podle toho, že účty tamních rodin jsou méně zatěžovány náklady za potraviny a za bydlení. Srovnejme se tedy s Rakušany.
Pokud jde o bydlení, v Česku rostou náklady od roku 2004 a loni překročily 27 procent výdajů průměrné rodiny. V Rakousku ovšem tyto výdaje tvoří 29 procent a není tedy možné očekávat, že u nás to bude méně.
S růstem cen potravin je tomu ovšem jinak. Podíl potravin a nealkoholických nápojů na výdajích rodiny klesal v Česku od čtvrtiny v devadesátých letech na pětinu v loňském roce. Dá se čekat, že se tento podíl bude zvyšovat.
Ovšem v Rakousku utratí rodiny za jídlo dvanáct a půl procenta svých výdajů. Tento rozdíl se významně odrazí na životním stylu. Konkrétně za rekreaci a dopravu utratí Rakušané stejně jako za bydlení, konkrétně 28 procent. Češi naproti tomu utratí za volný čas 21 procent a právě tento podíl se v příštích letech může ještě snížit.
Dalo by se tedy říci, že si Češi navykli v obchodních řetězcích za městem nakupovat spoustu potravin, na které dříve neměli peníze. Jsou často nižší kvality, než ve stejných řetězcích v západní Evropě, nabídka je však zhruba stejně pestrá. Teď ovšem řetězce cenu zvyšují a lidé si budou muset rozmyslet, jestli si mohou dovolit stejný objem zboží, jako dříve.
Nutno přiznat, že při každých úvahách o zdražování si lidé nasazují černé brýle. Proto by stálo za to nasadit si na zkoušku i brýle růžové. Je totiž fakt, že vyšší ceny mohou přinést také nabídku lepších služeb. Pokud se člověk porozhlédne v západoevropských či amerických městech, uvidí, kolik možností nabízejí tamní restaurační podniky. Zpravidla se něco podobného nepotká ani v Praze, anebo jen výjimečně v ghettech pro nejbohatší.
Když ráno vyrazí Američan do práce, zastaví se na snídani v oblíbené kavárně, kde zpravidla nabízejí i velmi kvalitní pečivo. Podobné možnosti jsou k dispozici v poledních přestávkách, nebo na večer.
Ještě víc malých a speciálních restaurací, pizzerií a kavárenských řetězců nabízí své služby pro volný čas. Příslušník západoevropské či americké střední třídy prostě nemusí jíst vůbec doma, stačí nakupovat speciality v příslušných provozovnách.
Z dnešního českého pohledu je to neuvěřitelné, protože snídaně v drahých kavárnách a obědy či večeře ve francouzských nebo argentinských restauracích jsou neuvěřitelně drahé. To se však právě dnes může změnit k lepšímu. Ceny speciálních restaurací se sníží ve chvíli, když nebudou jen pro úzkou elitu, ale začne je využívat široká veřejnost.
Zdražování potravin může vést právě tímto směrem. Jinak se k západoevropskému či americkému životnímu stylu posunout nemůžeme a třeba už jsme tedy na cestě.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.