Začalo to saxofonem v Redutě. Závod o NATO odstartoval před třiceti lety v Praze
Partnerství pro mír – takto suše a nezávazně se jmenovala nabídka, se kterou přijel do Prahy americký prezident Bill Clinton v lednu 1994. Je to třicet let od chvíle, kdy v Praze přistál „Air Force One“ a s ním i naděje na to, že se Česká republika jednoho dne stane členskou zemí NATO.
Co do společenského dopadu proběhla pražská návštěva skvěle. Až to podle některých evropských médií působilo tak, že si Češi tak trochu celou Clintonovu návštěvu uzurpovali pro sebe.
Čtěte také
Clinton pobyl necelé dva dny a večer 11. ledna došlo k památnému koncertu v Redutě, kdy obdarovaný zahrál s přispěním jazzových hvězd několik skladeb. Kdo chce, může si to památné vystoupení poslechnout na nahrávce Českého rozhlasu, která v té době vyšla i na CD.
Tato událost ovšem poněkud překryla hlavní význam návštěvy: teprve druhý den 12. ledna 1994 se do Prahy dostavili prezidenti a premiéři Maďarska, Polska a Slovenska, aby se zúčastnili jakéhosi „summitu na uklidněnou“. Účelem Clintonovy evropské cesty bylo mimo jiné ujistit a uklidnit střední Evropu, že na ně USA nezapomínají.
Česká rodačka Madeleine Albrightová
Především Poláci ústy Lecha Walesy dávali najevo, že nabízený program Partnerství pro mír jim připadá spíš jako minimum přijatelného než maximum možného. Právě Polsko vedle Česka v té době dávalo nejhlasitěji najevo, že se z programu spolupráce střední Evropy a Aliance nesmí stát jakási věčná čekárna na plnoprávné členství.
Čtěte také
Clinton přiletěl do Prahy přímo ze summitu NATO v Bruselu, kde byla strategie nazvaná Partnerství pro mír schválena. Šlo o hmatatelný důkaz zájmu Spojených států o budoucnost a bezpečnost středoevropského regionu. A byl to samozřejmě kompromis, ale důležitý tím spíš, že Evropa v té době – ostatně stejně jako dnes – nepřipomínala klidné místo, jak bychom si mohli v záchvatech nostalgie myslet.
Ruský velmocenský apetit byl sice eliminovaný obrovskými vnitřními problémy země, která už dva roky nebyla sovětským Svazem, ale jak někteří podotýkali – to obrovské zvíře na východě zatím sice spí, ale může se zase kdykoli probudit. Navíc už třetí rok probíhala v Evropě válka, konflikt v různých částech bývalé Jugoslávie, tehdy především v Bosně.
Americká delegace cestovala v opravdu silném složení, prezidenta doprovázel kromě hejna poradců a agentů z ochranky také ministr zahraničí Warren Christopher a – což bylo pro nás obzvláště důležité – tehdejší americká vyslankyně v OSN, česká rodačka Madeleine Albrightová. O několik let později se stane šéfkou americké diplomacie.
Čtěte také
Mimochodem, z Prahy Clinton pokračoval do Kyjeva a následně do Moskvy, přičemž klíčovým tématem jednání s tehdejším ukrajinským prezidentem Leonidem Kravčukem a ruským prezidentem Borisem Jelcinem bylo stvrdit akt, který se pro Ukrajinu stal z dlouhodobého hlediska osudný – předání ukrajinského jaderného arzenálu do rukou Ruska.
Česko spolu s Polskem a Maďarskem se pak staly za relativně krátkou dobu pěti let – v březnu 1999 plnoprávnými členy NATO. Mečiarovo Slovensko se v té době těšilo tak špatné pověsti, že se mu to podařilo až v další vlně rozšíření v březnu 2004.
Související
-
Vondra: I díky tomu, že jsme 20 let členy NATO, patříme mezi nejbezpečnější země na světě
Před 20 lety vstoupilo Česko do Severoatlantické aliance. Jsme dnes nedílnou součástí západního společenství a platným členem Aliance?
-
Jan Fingerland: Báječná léta se Severoatlantickou aliancí
Věci často vypadají rozdílně podle toho, odkud se díváme. Naše členství v NATO vypadá jinak teď, a jinak při hypotetickém pohledu z roku 1989, 1992, nebo z dnešní Ukrajiny.
-
Prezident a jeho fotograf: Václav Havel objektivem Jiřího...
Sedmileté působení v pozici hradního fotografa, jímž byl Jiří Jírů mezi lety 1993 – 2000 dokumentuje výstava 43 kolorovaných fotografií. Pod názvem Václav Havel obj...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka