Jan Fingerland: Báječná léta se Severoatlantickou aliancí
Věci často vypadají rozdílně podle toho, odkud se díváme. Naše členství v NATO vypadá jinak tady a teď, a jinak při hypotetickém pohledu z roku 1989, 1992, nebo ze současné Ukrajiny.
Lída Rakušanová: Obranné závazky jako kšeft
Bylo to ještě v atmosféře revolučního nadšení po pádu železné opony, kdy se prezident Václav Havel a ministr zahraničí Jiří Dienstbier vrátili z Moskvy.
V tomto světle se náš vstup do Aliance jeví jako téměř nepravděpodobný úspěch, pouhých deset let po změně režimu a pět let před vstupem do evropských struktur. Přijetí do NATO nebylo žádné pohlcení poražených ze strany vítězů, jak se to v určitých kruzích líčí, ale proces, který měl na západě řadu odpůrců, včetně vlivných amerických kongresmanů.
Nebylo jisté, jaká je politická a jaká je vojenská budoucnost bývalých komunistických států, se zastaralými armádami plnými komunistických důstojníků a demoralizovaných záklaďáků. V tomto ohledu je náš, ale i polský, maďarský nebo slovenský vstup do Aliance velmi zdařilý.
Hromadění zkušeností
Vondra: I díky tomu, že jsme 20 let členy NATO, patříme mezi nejbezpečnější země na světě
Před 20 lety vstoupilo Česko do Severoatlantické aliance. Výročí provázejí jak oslavy, tak diskuze. Jsme dnes nedílnou součástí západního společenství a platným členem Aliance? A bylo by lepší, kdyby vojenské operace NATO podléhaly schválení Rady bezpečnosti OSN?
Naše armády jsou i nadále příliš malé a podfinancované, ale prošly během méně než jedné generace totální proměnou nejen co do techniky, ale i pravidel fungování a zkušenosti. V uvozovkách „noví“ členové vysílají své muže a ženy na ozbrojené mise a dali tím najevo nejen svou ochotu podílet se na nákladech a riziku, ale také naakumulovali obrovské množství zkušeností.
Při pohledu na východní Ukrajinu nebo Podněstří si také můžeme uvědomit, že stabilita, kterou ve střední Evropě zažíváme, není nic samozřejmého. Tam, kde je vakuum moci a vůle, okamžitě pronikají síly, které prázdno rády vyplní. A to pak společnosti stojí mnohem více, než je jedno procento ročního rozpočtu.
Před naší budoucností v NATO jsou v zásadě dvě nebezpečí. Jedna vyplývá z vnitřních problémů Aliance a jejího politického kontextu, druhá má vnitřní povahu.
Rusko je potenciální hrozba. NATO nikoho nenutí, aby se stal členem, říká Petr Pavel
Po smrti tří českých vojáků drtivá většina politické reprezentace podpořila naše setrvání v zahraničích misích. Přesto ale někteří politici tyto mise zpochybňují. Jaké zájmy má v Afghánistánu Česká republika?
Známý Masarykův výrok o tom, že státy se udržují idejemi, na nichž vznikly, se necituje přesně. Ve skutečnosti formulace zní: idejemi a silami. Síly, které zrodily NATO, už vyvanuly, Aliance ještě stále prochází hledáním svého nového úkolu.
Obnova ruských ambicí ve světě, včetně naší části Evropy, paradoxně vrací hru tak trochu na začátek. Je možné, že Rusko by bylo zpátky vojensky přítomno ve Střední Evropě, kdyby mu v cestě nestálo NATO.
Týká se to i Ruskem opakovaně úspěšně otestovaným postupem hybridní války, která nezahrnuje jen masivní propagandu a nákup stoupenců za hranicemi, ale i nasazení neoznačených jednotek.
Od puberty k dospělosti
Generál Petr Pavel se stává druhým nejdůležitějším mužem NATO
Do čela Vojenského výboru NATO dnes oficiálně nastupuje generál Petr Pavel, který byl donedávna šéfem české armády. Je prvním zástupcem ze zemí bývalé Varšavské smlouvy, který se na tuto pozici dostal. V NATO se tak stane druhým nejdůležitějším mužem.
Těžkému testu je podrobena celá transatlantická spolupráce, která je nutným předpokladem fungování NATO. Například ještě žádný americký prezident nezpochybnil závazky USA vůči spojencům tak, jako Trump. Je ale možné, že jen odhalil trhliny, které existovaly už před tím.
Současně Trump dráždí evropské partnery tím, že žádá jejich větší angažovanost a větší investice do vlastní bezpečnosti. Aby těch paradoxů nebylo málo, právě větší samostatnost evropské části Aliance někdy vyvolávala za mořem nervozitu. Teprve uvidíme, jak bude vypadat Aliance v posttrumpovské éře.
Naše členství v Alianci je ve skutečnosti důležitější pro nás než pro většinu našich západních partnerů a logicky tedy předpokládá i větší ochotu podle toho jednat. Historicky vzato nemáme jednoznačně dobré zkušenosti s vojenskými spojenectvími – ta předválečná nás zklamala, ta poválečná ve skutečnosti spojenectvím nebyla.
Přesto má naše členství v NATO pozoruhodně vysokou podporu, dokonce i z Hradu. Akce jako „Dny NATO“ jsou populární, reakce na průjezd americké armády byla navzdory očekávání převážně přátelská. Rozvíjí se i sama armáda, v poslední době opět zesílil trend budování aktivních záloh.
Vlastně to vypadá, jako kdyby si Češi po desetiletích připustili, že jsou za svou bezpečnost odpovědni. Jednoduše řečeno, že jsme jako společnost dospěli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
