Žabí mor

12. prosinec 2011
Vajíčka drápatky

Houba Batrachochytrium dendrobatidis si vydobyla v žabím světě stejnou pozici, jakou získal ve středověku u lidí původce smutně proslulých morových epidemií − bakterie Yersinia pestis. Žabí mor, označovaný jako chytridiomykóza, se rozšířil po světě z Afriky.

Nejspíš k tomu významně přispělo využívání africké drápatky Xenopus laevis k výzkumným účelům. V polovině minulého století byla tato africká žába hojně využívána například pro diagnostiku těhotenství. S nachytanými žábami se rozvážely po světě i spóry smrtící houby. Kombinací dědičné informace různých kmenů houby vznikl současný zabiják obojživelníků, který pronikl na všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy.

Houba napadá kůži žab a nedovolí jim vstřebávat povrchem těla vodu. Nemocný živočich hyne na dehydrataci. Za posledních třicet let napadl žabí mor více než dvě stě druhů žab. Některé druhy už chytridiomykóza zcela vyhubila.

Zkáza i naděje na Mallorce

Ropuška baleárská

Hledání léku proti žabí morové ráně je komplikované. Mírně povzbudivé zprávy přicházejí z Mallorky v Baleárském souostroví. Tam se dostala do vážných problémů vyvolaných chytridiomykózou místní ropuška baleárská (Alytes muletensis). Žába žila v jezírcích na ostrově a zdálo se, že ji okolní vody Středozemního moře před zhoubnou plísní spolehlivě ochrání. Populace ropušky baleárské sice utrpěly necitlivými zásahy do životního prostředí, ale to se ochránci přírody snažili napravit umělým odchovem ropušek a jejich vypouštěním zpět do volné přírody.

Bohužel, právě při těchto záchranných akcích se v roce 1991 dostal mezi ropušky baleárské zcela nepozorovaně i žabí mor. V chovném zařízení přišli pulci do kontaktu s vodou, v níž ochránci chovali ohroženou jihoafrickou drápatku Xenopus gilli. Nikdo netušil, že africká žába je nakažená chytridiomykózou. Počátkem devadesátých let minulého století zůstávala houba Batrachochytrium dendrobatidis stále ještě neznámá. Tak se stalo, že se nákaza přenesla i na odchované ropušky a ty ji po vypuštění do volné přírody rozšířily po ostrově. Situace je vážná. Ropušky jsou na chytridiomykózu velmi citlivé a jedinečnému druhu žáby hrozí vymření.

Donedávna měli vědci v podstatě jen málo možností, jak šíření žabí morové rány a jejím důsledkům čelit. V poslední době se podařilo americkým, britským, španělským a švýcarským biologům vyvinout strategie, které jsou pro boj s chytridiomykózou určitým příslibem. Bojovníkem na této frontě je i ropuška baleárská.

Chytridiomykóza. Dvě sporangia jasně viditelná ve svrchní vrstvě kůže na končetině žáby druhu Atelopus varius (atelopus proměnlivý) ze západní Panamy

Těžký boj s morovou ránou

Španělští vědci odlovili z jednoho jezírka postupně více než dva tisíce pulců ropušky a ty transportovali do akvárií. Už desetihodinová pouť pulců napříč ostrovem představovala nesmírně náročný úkol. První tři hodiny nesli vědci pulce ve skleněných láhvích opatřených vzduchovými pumpami poháněnými baterií. Když donesli živý náklad k silnici, pokračovali pulci ve své odyseji automobilem. Na jejím konci čekala pulce čistá voda a každodenní pětiminutová koupel v itrakonazolu – léku, který hubí houbu a její spóry. Vědci se vrátili k malému jezírku, odkud pulce nalovili, a pokusili se ho zbavit vody. Houba potřebuje k životu aspoň vlhko. Pokud by jezírko na troud vyschlo, zbavilo by se žabího moru. V konečné fázi vynášeli vědci vodu z jezírka dokonce v kbelících. Zbytek už ponechali na horkém letním slunci.

Když podzimní deště jezírko opět naplnily, stěhovali se pulci zpátky. Tentokrát putovali na palubě vrtulníku. Zjara se vědci plní očekávání vypravili k jezírku. Už zdálky slyšeli zvonivý zvuk, jakým se ozývají samci ropušek baleárských při námluvách. To bylo dobré znamení. Dospělé ropušky jsou k žabímu moru podstatně náchylnější než pulci. Houba se uchytí jen na povrchu těla bohatém na keratin. Pulci mají keratin pouze v ústní dutině. Dospělým žábám kryje většinu těla.

Typické životní prostředí ropušky baleárské (Torrent de Mortitx, Mallorca)

Pulce, kteří se proháněli jezírkem, vědci odchytili a opatrně jim odebrali vzorky z úst. Následné testy prokázaly přítomnost houby Batrachochytrium dendrobatidis u všech testovaných pulců. Jezírko se nepodařilo definitivně zbavit žabího moru. Nákaza je ale mnohem mírnější, než byla v minulých letech. A to je určitě dobrá zpráva.
Postup španělských vědců nenabízí zaručený univerzální recept na vymýcení žabího moru. Některé kmeny houby už vzdorují itrakonazolu a léčba nezabírá. Vědci proto zkoušejí odchov pulců při teplotách nad 21°C. Obojživelníkům takové teplo nijak zvlášť nevadí, ale houba ho nesnáší. Boj s chytridiomykózou pokračuje. Vědci momentálně nevidí jako reálné úplné očištění přírody od původce choroby. Pokud se však povede výskyt houby potlačit a zajistit přežití ohrožených žab a dalších obojživelníků, nebude to zanedbatelný úspěch.

Spustit audio
autor: Jaroslav Petr