Kdo nechce, aby se efektivně třídil odpad?
Recyklace směsných komunálních odpadů je v Česku na špatné úrovni ve srovnání se státy západní Evropy. Zaostáváme třeba v oblasti jejich dalšího zpracování. Podle ekologických hnutí existuje v Česku tlak na to, aby pokračovala výstavba spaloven odpadů na úkor efektivní recyklace. V roce 2024 přitom začne platit novela zákona, podle které už nebude možné směsný odpad skládkovat. Pomoci by mohly také dotřiďovací linky, jejich stavbu ale u nás stále více ztěžuje legislativa. Prý nejde o náhodu, tvrdí hnutí Duha.
Výstavbě dalších spaloven se přitom brání obce, kde by se měly stavět. „Nedávno jsem se vrátil z Mělníka, kde má vzniknout největší spalovna v republice a lidé se tam strašně brání tomu, aby tam každé tři minuty přes vesnici jezdil kamion s odpadem z celé republiky,“ popisuje expert na odpady hnutí Duha Ivo Kropáček.
Jednou z možností, jak zajistit, aby se část odpadu z černých popelnic na směsný odpad využila, je například postavit dotřiďovací linky v podnicích na zpracování odpadu. Jednou z takových firem je i ostravská OZO, kde se z odpadu, který zbyde po vytřídění plastů, vyrábí palivo nahrazující černé uhlí při výrobě cementu.
Ta se pokusila takovou třídící linku postavit. Z většiny směsného odpadu by po dotřídění vyráběla palivo a jen menší, nezužitkovatelnou část by poslala na skládku. Pak ale přišla změna vyhlášky.
Spálit všechno, co není kámen
„Minulá legislativa říkala, že zbytkový odpad z takové linky může mít výhřevnost 8 megajoulů na kilogram. Asi 25 procent materiálu z linky by přitom nebylo už nijak využitelných a hodlali jsme ho uložit na skládku. Pak přišla novelizace vyhlášky, kde se říká, že to má být 6,5 megajoulů, ale v sušině,“ stěžuje si Petr Bielan, technický náměstek firmy OZO. Firma by potom takový odpad nemohla vozit na skládku a neměla by ho ani kam dát. „My jsme na to měli všechno vypočítané,“ zoufá si Bielan. Linka se tedy stavět nebude.
„Dotřiďovací linky směsného odpadu v České republice nefungují a firma OZO od toho také odstoupila, protože jí k tomu donutilo ministerstvo životního prostředí svou nesmyslnou legislativou,“ říká expert hnutí Duha Ivo Kropáček. „Ministerstvo životního prostředí si pod obrovským tlakem spalovací lobby řeklo, že všechno, co hoří víc než kámen, musíme spálit,“ kritizuje Kropáček.
Tomu se ovšem ministerstvo životního prostředí brání s tím, že změnou ve výhřevnosti se chce posunout od skládkování směrem k „vyšším patrům“ hierarchie nakládání s odpady a k takzvanému oběhovému hospodářství.
„Stanovili jsme proto parametry, které mohou splnit opravdu kvalitní zařízení na úpravu odpadů, nikoli jednoduchá třídící zařízení, která by pouze umožnila průchod většině směsného komunálního odpadu na skládky,“ říká mluvčí ministerstva Dominika Pospíšilová. Otázka je, zda se taková zařízení budou stavět a kdo s tím začne.
Vydělají na tom spalovny?
Petr Bielan z firmy OZO se pokoušel zjistit, proč ke změně vyhlášky došlo: „Vznesli jsme dotaz, proč jen výměty z třídících linek směsných komunálních odpadů nesmí na skládku a ty ostatní mohou a dostali jsme jednoznačnou odpověď ministerstva. To řeklo, že je to zabránění investic těchto třídících linek, protože nechtějí, aby se do nich investovalo.“
To ministerstvo potvrdilo. „Výstavbu dotřiďovacích linek na směsný komunální odpad vnímáme pouze jako okrajový doplněk primárního systému třídění,“ říká mluvčí Dominika Pospíšilová. Za nejdůležitější totiž pokládá systém třídění přímo u obyvatel.
„Evropskou směrnici o skládkování odpadů jsme plně převedli do aktuálního zákona o odpadech a do prováděcích předpisů. Na základě této směrnice se zaměřujeme na třídění komunálních odpadů přímo u obyvatel, což je klíčové, protože jen tak se do barevných kontejnerů mohou dostávat co nejméně znečištěné odpady.“ To se ale zatím v praxi příliš nedaří.
Připravované zákony přitom podle některých názorů situaci mohou ještě zkomplikovat. Zákon, který má zabránit skládkování od roku 2024, má sice svůj vzor v evropské legislativě, ale podle Ivo Kropáčka jde příliš daleko:
„Říká se, že zákaz skládkování máme v našem odpadovém zákoně, protože to požaduje Evropské unie, ale není to tak. Nově připravovaná evropská legislativa říká, že k roku 2035 se má skládkovat maximálně 10 procent, ale není tam, že se má přestat úplně skládkovat. Zakázat skládkování k nějakému datu je nesmysl, protože to nejde. Pořád máte odpady, které nehoří a nedají se zrecyklovat. Evropská komise dokonce varuje, abychom to nepřehnali, neukončili skládkování všeho a nepostavili si nadkapacity spaloven, protože ty potom budou jejich provozovatelé nutit, aby pálily vše v okolí, a už se nebudou dívat na tu recyklaci.”
Pokud vás zajímá, jak to vypadá na lince při zpracování odpadu na palivo, nebo v jakých oblastech v Česku ve třídění vynikáme a v jakých se naopak musí něco změnit, poslechněte si celý pořad Natura.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
