Za podpis Charty 77 nebyl nikdo odsouzen?

filozof Jan Patočka
filozof Jan Patočka

Co znamenal vznik Charty 77 v životě lidí? Třeba těch, kteří ji podpořili svými podpisy. Mohl se někdo za podpis Prohlášení Charty 77 dostat do komunistického kriminálu? Anebo k tomu sloužily pouze paragrafy o výtržnictví a další zástupné momenty. Proč právě o takovém odsouzení mluvil tehdejší předseda OSN Kurt Waldheim?

Komunistický stát si nedával příliš práce či starostí s dodržováním mezinárodních smluv, které podepsal. Stejně tak ani s dodržováním svých vlastních zákonů. Čeho se vlastně obával? Snad jenom těch, kteří ho kritizovali, a tak se je snažil umlčet, a to jakýmkoliv způsobem – třeba i vězením nebo nucením k vystěhování ze země. A pak také reakce zahraničí. Proto bylo zahraniční vysílání, které o nepravostech komunistického státu a jeho totalitních praktikách informovalo, na předním místě tzv. nepřátel.

Politické procesy v období normalizace byly obvykle zastírány něčím jiným, třeba obviněním a následným odsouzením za výtržnictví, a to stačilo třeba jen zpívat písně s protisocialistickým obsahem, jak „všemoudrý režim“ usoudil.

Jako rána z čistého nebe ale přišlo Prohlášení Charty 77 na začátku ledna roku 1977

Rudé právo tehdy uvedlo, že se jedná o „protistátní, protisocialistický, protilidový a demagogický hanopis, který hrubě a lživě pomlouvá Československou socialistickou republiku a revoluční vymoženosti lidu“.

Komunistický ústřední výbor neprodleně zadal justici a prokuratuře úkoly a Státní bezpečnost začala plnit zadání. Pro signatáře to znamenalo další kolotoče výslechů, cely předběžného zadržení, vyhazovy z práce a další perzekuce.

Jistou zajímavostí je, že mezi prvními 242 signatáři jich bylo odhadem přibližně 40% z tehdejšího undergroundu. Mezi ně patřil také Jiří Chmel, který byl následně v roce 1978 odsouzen do vězení právě za to, že podepsal a organizoval další podpisy chartistického prohlášení. Ostatně právě na jeho případ upozornil tehdejší předseda OSN Kurt Waldheim.

doc. Michal Stehlík

Hostem pořadu je historik doc. Michal Stehlík, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, v režii Michala Bureše. Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová