Za komunistů bylo tabu už jen slovo Žid, říká Reiner, básník a zakladatel Moravského židovského muzea MEHRIN
Poslechněte si celé Hovory Petra Viziny
Za komunistů tady byl otevřený antisemitismus, proces s Rudolfem Slánským doslova zmiňoval sionistické skupiny, dá se tak tvrdit, že židovská kulturní identita byla na dlouhá léta potlačována. „Zvlášť pováleční Židé nebo potomci těch, co se nevrátili z koncentračních táborů, tedy druhá generace, byli ti, kteří o své identitě nechtěli vůbec mluvit,“ říká spisovatel a básník ale také člen brněnského zastupitelstva Martin Reiner (nestraník za Žít Brno).
„Dokonce si vzpomínám z dob, kdy jsem byl na gymnáziu a pak i v pokročilých 80. letech, že jen vyslovit nahlas v libovolné společnosti slovo Žid bylo zvláštní. Bylo to tabu slovo – a tabu bylo téměř vše spojené s židovskou kulturou,“ vzpomíná s tím, že se otevřeně začalo mluvit až po listopadu 1989.
Čtěte také
Reiner pro Brno chystá nový projekt, kterým je Moravské židovské muzeum MEHRIN. Chce tak představit dějiny židovské přítomnosti zejména na Moravě.
„Ten koncept je Martina Šmoka, což je výborný dokumentarista a zdatný historik, přestože to není jeho profese,“ vysvětluje.
Chtějí proměnit zažitý narativ, který přinesli už nacisté, kteří rasovým židovstvím označovali zejména výjimečné umělce a továrníky, zatímco chudí, neúspěšní a potřební Židé jakoby neexistovali.
„Cílem je proměnit tento narativ, který tady obecně trvá od protektorátu do 30. let. Myslím, že prostor k tomu teď je.“
Malé a velké dějiny
„Dějiny všednosti je asi trefný pojem, my ale spíš říkáme, že chceme smísit dohromady malé a velké dějiny. K těm velkým se člověk dostane poměrně snadno – ty okolo nás trčí a vykukují na nás všude. Ale malé dějiny jsou většinou dějiny konkrétních lidských příběhů, které mi přijdou velmi zajímavé a fascinující.“
„Řekl bych, že jestli profese spisovatele s něčím souvisí, tak je to přesně s touto fascinací. Ne dějinnými a jinými klišé, ale opravdu realitou jednoduchých, neznámých příběhů,“ uzavírá.
„Muzeum chce a bude řešit to, že lidé, pokud mají vůbec nějakou představu, tak že dějiny Židů v této zemi – na Moravě a stejně tak v Čechách – končí holokaustem. A nemůžeme se tomu divit, protože brněnská židovská obec měla před válkou něco přes 12 tisíc členů, ale první sčítání na začátku roku 1946 došlo k číslu 840. Ne všichni skončili v Osvětimi, mnozí dokázali uprchnout.“
Čtěte také
A i další roky ti, co zůstali, pokračovali někam dál, časem hlavně do Izraele.
„Jsou docela známé a popsané příběhy, podle kterých když měl ten člověk štěstí, přežil koncentrák a vrátil se do svého bytu, který už byl ale obsazený. Noví samozvaní nájemníci ho ale odmítli pustit domů, protože ,proč by zrovna oni měli být ti smolaři, kterým se jejich Žid vrátil‘.“
„Tady podmínky nebyly úplně ideální ani po válce, nemluvě o 50. letech, kdy jsme tady měli státní, ze Sovětského svazu delegovaný antisemitismus.“
Celé Hovory Petra Viziny si poslechněte v audiozáznamu, dozvíte se víc.
Související
-
Šli židé ve 2. světové válce jenom jako ovce na porážku?
Slyšíme-li o Židech a 2. světové válce, obvykle si vybavíme hrůzné koncentrační tábory, kde všichni umírali. A možná také i to, že Židé sami proti tomu nic moc nedělali.
-
Židé nesměli v Olomouci žít téměř 400 let, přesto tam někteří bydleli. Ukázala to nová mapa
I přes zákaz bydleli v centru Olomouoce Židé. Ovšem nelegálně. Badatelům se podařilo dohledat adresy 66 lidí, kteří koncem 18. století tímto způsobem riskovali svůj život.
-
Martin Reiner: Ivana Blatného si dějiny braly na procházku. To mě na něm fascinuje
Třicet let se nakladatel, spisovatel a básník Martin Reiner zabývá postavou brněnského básníka Ivana Blatného.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
