Za komunistů bylo tabu už jen slovo Žid, říká Reiner, básník a zakladatel Moravského židovského muzea MEHRIN

„Dokonce si vzpomínám z dob, kdy jsem byl na gymnáziu a pak i v pokročilých 80. letech, že jen vyslovit nahlas v libovolné společnosti slovo Žid bylo zvláštní. Bylo to tabu slovo – a tabu bylo téměř vše spojené s židovskou kulturou,“ vzpomíná s tím, že se otevřeně začalo mluvit až po listopadu 1989.

Čtěte také

Američtí Židé, kteří přežili holocaust, Němce nenávidí, evropští naopak. Je to o komunikaci, vysvětluje Radil, muž, který se vrátil

Reiner pro Brno chystá nový projekt, kterým je Moravské židovské muzeum MEHRIN. Chce tak představit dějiny židovské přítomnosti zejména na Moravě.

„Ten koncept je Martina Šmoka, což je výborný dokumentarista a zdatný historik, přestože to není jeho profese,“ vysvětluje.

Chtějí proměnit zažitý narativ, který přinesli už nacisté, kteří rasovým židovstvím označovali zejména výjimečné umělce a továrníky, zatímco chudí, neúspěšní a potřební Židé jakoby neexistovali.

„Cílem je proměnit tento narativ, který tady obecně trvá od protektorátu do 30. let. Myslím, že prostor k tomu teď je.“

Malé a velké dějiny

„Dějiny všednosti je asi trefný pojem, my ale spíš říkáme, že chceme smísit dohromady malé a velké dějiny. K těm velkým se člověk dostane poměrně snadno – ty okolo nás trčí a vykukují na nás všude. Ale malé dějiny jsou většinou dějiny konkrétních lidských příběhů, které mi přijdou velmi zajímavé a fascinující.“

„Řekl bych, že jestli profese spisovatele s něčím souvisí, tak je to přesně s touto fascinací. Ne dějinnými a jinými klišé, ale opravdu realitou jednoduchých, neznámých příběhů,“ uzavírá.

„Muzeum chce a bude řešit to, že lidé, pokud mají vůbec nějakou představu, tak že dějiny Židů v této zemi – na Moravě a stejně tak v Čechách – končí holokaustem. A nemůžeme se tomu divit, protože brněnská židovská obec měla před válkou něco přes 12 tisíc členů, ale první sčítání na začátku roku 1946 došlo k číslu 840. Ne všichni skončili v Osvětimi, mnozí dokázali uprchnout.“

Čtěte také

Mezi šesticípé hvězdy a plynové komory v Osvětimi patří rovnítko, připomíná holocaust tajemník židovských obcí Kraus

A i další roky ti, co zůstali, pokračovali někam dál, časem hlavně do Izraele.

„Jsou docela známé a popsané příběhy, podle kterých když měl ten člověk štěstí, přežil koncentrák a vrátil se do svého bytu, který už byl ale obsazený. Noví samozvaní nájemníci ho ale odmítli pustit domů, protože ,proč by zrovna oni měli být ti smolaři, kterým se jejich Žid vrátil‘.“

„Tady podmínky nebyly úplně ideální ani po válce, nemluvě o 50. letech, kdy jsme tady měli státní, ze Sovětského svazu delegovaný antisemitismus.“

Celé Hovory Petra Viziny si poslechněte v audiozáznamu, dozvíte se víc.