Z gulagu do Buzuluku. Jednotku tvořili Češi a Slováci, ale i Rusíni a Židé

A jak už to v těchto případech bývá, řada zcela zásadních bodů byla propagandou buď zcela zamlčena, bagatelizována či jednoduše překroucena.

Čtěte také

Zajatci od Sokolova v rozhlase: Zazněly i pravdivé informace, třeba o sovětských gulazích

A tak v oslavném obraze byly potlačeny informace o tom, že jednotku netvořili jenom Češi a Slováci, ale také (z dosti podstatné části) Židé a Rusíni. Že naprostá většina příslušníků našeho legionu, který bojoval v Polsku proti nacistům na počátku druhé světové války, byla po přechodu do Sovětského svazu internována. Že uprchlíci z Československa (Rusíni prakticky všichni) byli posláni do sovětských koncentračních táborů. Že velká část z těch, kteří byli propuštěni z gulagu, se nejprve musela zdravotně zkonsolidovat, aby vůbec byla schopna v jednotce sloužit. Že...

V pořadu zazní ukázky z vyprávění a projevů velitele jednotky podplukovníka Ludvíka Svobody (později byl povýšen na generála, po válce působil jako ministr obrany, v první polovině 50. let byl v nemilosti a v letech 1968-75 zastával úřad československého prezidenta).

Veteráni 2. světové války

Dále zazní vzpomínky Vojtěcha Erbana, který k jednotce nastoupil v době jejího vzniku a navázal v té době také styky se sovětskými zpravodajskými orgány. Po válce pak působil nejprve jako sociálně demokratický a později komunistický politik. Pozdější generál Jaroslav Procházka vzpomínal na počátky agitační práce v jednotce na nahrávce z roku 1978.

Čtěte také

Hledali ráj na zemi, čekal je gulag. I to patří k východní frontě 2. světové války

To byly takříkajíc oficiální osobnosti a zvláště Ludvík Svoboda, ale v menší míře i Vojtěch Erban se k tomuto tématu vyjadřovali opakovaně.

Ve spolupráci Českého rozhlasu a organizace Post Bellum vznikl v letech 2001-2004  cyklus rozhovorů s pamětníky nazvaný Veteráni 2. světové války. Z něj jsme vybrali ukázky z vyprávění Vasila Coky (popisuje svojí cestu po propuštění z gulagu do Buzuluku), Ladislava Kiliána (ten žil s rodiči v Sovětském svazu už od 20. let, v ukázce popisuje svůj příjezd do Buzuluku), plukovníka Fedora Havrana (jeho vyprávění o cestě z Gulagu do Buzuluku je rovněž velmi osobité) a jeho pozdější manželky Anny Havranové, která v naší jednotce sloužila jako zdravotnice.