Volba prezidenta Václava Havla aneb Na slzy není čas

V zemi už od 10. prosince vládne vláda národního porozumění, ve které sedí vedle sebe zástupci Občanského fóra a KSČ. Ale i lidovců a socialistů, donedávna loajálních komunistických souputníků.

Čtěte také

Václav Havel: z literáta politikem

Samotná KSČ je pak v hluboké defenzivě: Končí krátké vedení generálního tajemníka Karla Urbánka (od 24. listopadu) a na sjezdu, který proběhl 20. a 21. prosince je zvolený předsedou strany Ladislav Adamec (tato funkce byla sjezdem znovu zřízena, předtím zanikla smrtí posledního předsedy KSČ Klementa Gottwalda). Tajemníkem se stal Vasil Mohorita.

Václav Havel jako kandidát Občanského fóra objíždí republiku a – alespoň občas – vystupuje i v s komunismem se právě rozcházejících médiích.

22. prosince dochází při jednání u kulatého stolu mezi hlavními politickými silami v zemi k dohodě o obsazení funkcí prezidenta a předsedy Federálního shromáždění (tj. parlamentu).

Čtěte také

Václav Havel měl jakousi vnitřní povinnost vždy hájit lidská práva světa

Samotná prezidentská volba je pak hodna absurdního dramatu velkého autora – nejprve je (28. prosince) do Federálního shromáždění kooptováno 23 nových poslanců, ještě téhož dne se jeden z nich (Alexander Dubček) stává jeho předsedou a druhý den (29. prosince) je Václav Havel jednohlasně zvolený 9. československým prezidentem a skládá slib do rukou Alexandra Dubčeka.

Poprvé od roku 1948 se při prezidentské volbě konala slavnostní bohoslužba. To vše je pak v přímém televizním i rozhlasovém přenosu moderováno typicky normalizačním způsobem.

V pořadu uslyšíte ukázky z rozhlasového vysílání Občanského fóra z konce prosince 89, klíčové momenty Havlovy prezidentské volby i bezprostřední reakce na Havlovo zvolení. Navíc i něco důležitého o slzách...

V další části pořadu uslyšíte okamžiky Havlovy volby i to, co jí předcházelo.