Vyprávění příběhů mě nesmírně baví. Je to svět, který si vytvořím a předám dál, říká herec Martin Stránský
„Za ty roky, co dělám audioknihy si při čtení všechno rovnou přehrávám. Když jsem s nahráváním začínal, normálně jsem se připravoval, všechno si pročetl apod. Ale pak jsem dostal tři nebo čtyři knížky za sebou, navíc u jedné ještě ani nebyl hotový překlad. Takže jsem to musel číst ,z jedné vody na čisto‘. A stal se z toho můj výrobní nástroj,“ říká herec Martin Stránský.
„Podívám se na začátek, pak někam o 40 až 50 stránek dál, ty chvilku čtu a další přeskočím. Dívám se hlavně na to, jakým stylem autor píše a pak to zavřu. Takže vůbec nevím, jak to dopadne, protože i já chci to překvapení,“ dodává v pořadu Hovory.
Čtěte také
Martin Stránský teď hraje hlavní postavu kapitána v nové audioknize Kruté moře. „Obecně mě strašně baví vyprávění příběhů. Je to svět, který si sám vytvořím a následně ho předložím posluchači, kterého se do něj snažím vtáhnout. A buď se mi to podaří, nebo ne,“ prozrazuje.
Pro audioknihy a vůbec rozhlasové hry nebo četby je podle herce nesmírně důležitý hlas. „Ne každý hlas má ale ten mikrofon rád. Ke mně byl asi někdo tam nahoře hodný, takže to dopadlo, jak to dopadlo,“ tvrdí majitel podmanivého hlasu.
Nenahraditelná kniha
Když herec načítá dílo někoho, kdo píše o hrůzných událostech, běhá mu mráz po zádech. Kruté moře popisuje příběh kapitána bitevní lodi za 2. světové války, a to mj. při souboji plavidel Spojeného království s německými ponorkami a vzdušnými silami Luftwaffe.
Čtěte také
„Dějí se i další věci, které jsou ale nepřenosné. Ale pokud vás vaše představivost pustí, jsou to kolikrát hrůzné věci, ze kterých člověku zůstává zvláštní pocit v zádech. A taky ve chvíli, kdy vám dojde, že to s prominutím fakt tehdy nebyla žádná sranda.“
Herec načetl už stovky postav pro audioknihy a přiznává, že kniha je pro něj něco úžasného.
„Od malička jsem rád četl. Nic nenahradí to, když si domů přinesete z knihkupectví knížku, otevřete ji, a ucítíte tu vůni klihu a všeho dalšího. To je neopakovatelné a nenahraditelné,“ uzavírá.
Poslechněte si celé Hovory Naděždy Hávové v audiozáznamu.
Související
-
Hlas je to, co mám po tátovi a Ondřej zas po mně, říká herec Otakar Brousek
„V rozhlase se nedá zamaskovat kocovina nebo opilost. Už na škole nás učili, že opilý člověk nemůže hrát opilého, to jen ten střízlivý,“ tvrdí herec Otakar Brousek.
-
Čím je člověk starší, tím je smutnější – dá se s tím ale bojovat, shodují se Kolečko a Prachař
„Myslím, že čím je člověk starší, tím je i smutnější a tím víc musí proti tomu s nadhledem bojovat,“ říká Petr Kolečko.
-
Slovo tolerance mě štve. Nemám pocit, že žiji tak, že bych měl být jen tolerován, říká herec Krejčík
„Na začátku války jsme nabídli zámek k tomu, že ubytujeme několik ukrajinských rodin a pak jsme s nimi žili… a žijeme dodnes,“ popisuje herec Daniel Krejčík.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
