Hlas je to, co mám po tátovi a Ondřej zas po mně, říká herec Otakar Brousek
„V rozhlase se při natáčení audioknihy třeba dá zamaskovat, že jsem spadl ze schodů a mám monokl. Zamaskovat se ale nedá kocovina nebo opilost. Už na škole nás učili, že opilý člověk nemůže hrát opilého, to jen ten střízlivý. Jak se dnes říká, že by třeba Afroameričana měl hrát zas jen černoch, tak to by pak vrah musel hrát vraha, lékař lékaře atd. To je přece hloupost,“ tvrdí herec Otakar Brousek, kterému se neřekne jinak než Ťulda.
Čtěte také
Po tátovi a slavném herci stejného jména a příjmení zdědil hlas a herecký kumšt. Synovi už ale dal jméno Ondřej.
„Chtěl jsem ty Otakary přerušit, Vydrové jsou také tři, ale pak mi bylo líto našeho monogramu O. B., protože jsem po babičce dostal, jak se hezky česky říká, cejchy a bílé kapesníčky, na kterých ten monogram byl. Tak jsem si řekl, že to třeba Ondřej po mně zas jednou zdědí, a tak mu to musím zachovat,“ vzpomíná.
„A to, co mám já po tátovi, tak má on po mne, tedy ten náš hlas,“ dodává.
Otec Otakar Brousek st. zemřel před skoro deseti lety, vždy ale tvrdil, že Brousek je značka.
Čtěte také
„To mi opravdu říkal – už když mi bylo nějakých 18 let, na konzervatoři jsem zlobil a nechodil tam. Tehdy přišly domů dopisy typu: má zameškané hodiny a čeká ho reparát nebo něco takového. A táta mi řekl: ,Chlapče‘ – a jakmile jsem jen toto slyšel, věděl jsem, že je zle. A tehdy dodával, že si musím uvědomit, že to naše jméno není jen mé, že to není nějaký Brousek, ale že je to firma, značka.“
Celé Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu.
Související
-
Otakar Brousek ml., herec
Můj život s rozhlasem. Vyprávění významných osobností společenského života u příležitosti oslav 100 let rozhlasového vysílání.
-
Zemřel herec Otakar Brousek
V pátek 14. března časně ráno zemřel ve věku osmdesáti devíti let Otakar Brousek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
