Lék na deprese i Alzheimera. Práce na zahradě není námaha, ale lázně, věří Ferdinand Leffler

Zahrady podle Ferdinanda Lefflera umí přinést radost a klid a vyvážit lidem náročné a stresu plné městské životy. „Nabádám lidi, aby se v zahradě harmonizovali a našli to, co ve městě nemohou – třeba pohled na nebe, který je mezi domy vzácností, nebo jemný větřík, ticho a klid bez billboardů a neonů. To všechno zahrada umí,“ popisuje.

Čtěte také

Každý si do komunitní zahrady přichází pro něco jiného. Lidé tam pěstují spíš vztahy než zeleninu, říká zakladatelka organizace Kokoza

Ti, kteří zahradu nemají, mohou využít veřejné prostory a parky, které patří všem. Jsou to tedy prostory, za které mají zodpovědnost všichni, nabádá Leffler: „Pokud nejsou v takovém stavu, aby nás harmonizovaly a přinášely nám radost, musíme tlačit na politiky a chtít nápravu a změnu.“

Zahradní architekturu přirovnává Leffler ke gastronomii. „Když někde dostanete dobrý pokrm, který se vám trefí do vkusu, do rozpoložení, ani nedutáte. Je vám dobře, ani nevíte proč,“ vysvětluje.

Stejně je to podle něj i v zahradě. „Klid v zahradě musí být cítit na první pohled, aniž byste věděli proč. Je vám prostě hrozně dobře. Člověk by ani neměl mít pocit, že ji navrhoval architekt. Neexistuje univerzální šablona pro zahradu, která by přinášela radost všem,“ přibližuje.

Leffler nemá rád zahrady, které nežijí a v nichž chybí živí tvorové, kteří jí dodávají energii.

„Třeba zahrady s golfovým trávníkem, které jsou vypiglované, aby tam bylo více méně jednodruhové společenstvo. Je to prostě poušť, tam ten brouk nemá co dělat. Takové zahrady jsou prostě mrtvé,“ říká.

Strom jako klimatizace

Absolutním základem zahrady jsou podle něj stromy. V Česku se jimi přitom zbytečně šetří.

„V československých zahradách stromy do zahrady patří, ale ne takové stromečky, které mají malé kulovité korunky, ty jsou k ničemu, ty vám stín nedají. Strom je totiž nejlepší klimatizace, kterou v zahradě můžete mít. Pod stromem je o deset patnáct stupňů chladněji než pod slunečníkem.“

„Československé zahrady jsou ale skvělé. Hodně se v nich žije, máme skvělou zahrádkářskou tradici. Pěstujeme, vyměňujeme plody mezi sebou a vytváříme komunitu. Myslím si, že by se od nás skoro celý svět mohl učit,“ usmívá se.

Nejlepší lázně

V Česku také zůstává zarytý pocit, že práce na zahradě znamená námahu.

„Je to jenom o nastavení pohledů. Ono to není jen o té těžkosti, nýbrž o tom, co nám ta práce dává, že je tam něco smysluplného, co je za námi vidět,“ namítá zahradní architekt s tím, že v digitální době přináší zahradničení lidem vzácnou fyzickou práci a kontakt s přírodou.

Čtěte také

Jsme přesyceni pohodlím, říká architekt Jan Tyrpekl. Jeho odpovědí je dům na stromě

Mladým to může pomoci se zvládáním depresí a starším lidem v boji s Alzheimerovou chorobou.

„Mým velkým tématem dnes jsou staří lidé, které chci dostat zpět do zahrady, více zapojit do zahradních prací. Nejde o to, že dědeček s babičkou už nemohou, a tak je necháme v posteli. Vezměte je do zahrady, dejte jim lopatku nebo nástroj, který zvládnou, a zapojte je do práce. Zahradní práce jim může vrátit smysl života. Zahrada jsou nejlepší lázně, jaké můžeme mít,“ naznačuje. 

Proč mají Češi na zahradě tolik bazénů? Jak zvládnout zahrady i v podmínkách nedostatku vody? Jsou trávníky v zahradách nutnost, nebo zbytečnost? Odpovědi nabízí Hovory Naděždy Hávové.