Příroda hojí a léčí. V krajině bez lidí najdete vnitřní klid, doporučuje terapeutka Švecová

„A to má samo o sobě hojivý potenciál. Protože když se člověk potkává s přírodou, tak se s ním na neurologické úrovni děje obrovská změna. Z mnoha výzkumů víme, že stačí vystavit člověka zeleni na zhruba 15 až 20 minut, dokonce to může být i zeleň na obrázku.“ 

Čtěte také

Mladá generace má jiné požadavky na zaměstnavatele. I já jsem musela změnit uvažování, přiznává advokátka Valíčková

„Jde totiž o řízení našeho celkového ,já‘ – našeho těla a pak i psychiky – tak, že nám říká: ,Odpočívej, trav, teď máš čas na to spočinout.‘ A víme, že aby člověk byl otevřený změnám, aby si osvojoval nové vzorce chování a prožívání, potřebuje k tomu právě to parasympatikální řízení. Potřebuje k tomu vnitřní klid a relativní stabilizaci svého ,tělesna‘, a to všechno se nejlíp odehrává v přírodě,“ vysvětluje terapeutka a psycholožka Švecová. 

Na samotné terapeutické expedici člověk prožívá několik fází.

„Víme, že zhruba první tři dny trvá, než se člověk úplně oprostí od obsahů, které nechal doma. Než je nad nimi schopný zavřít vnitřní dveře a kdy je naopak schopný pohroužit se do sebe, věnovat se vnitřnímu já. Tehdy začne objevovat i vlastní zdroje a potenciály, kterých se normálně v běžném toku každého dne vůbec nedotýká, které nepotkává.“ 

Čtěte také

Nová a nejmladší generace dívek je opravdu hodně křehká, myslí si lektorka kurzů Buď svá

Role psycholožky je na takové cestě hlavně průvodcovská. „Spolu s kolegy, kterých je v týmu klidně i pět, protože terapii šijeme klientům na míru, zajišťujeme veškeré důležité procesy tak, aby skupina mohla bezpečně objevovat sebe sama, stejně jako každý jeden člověk skupiny,“ popisuje s tím, že zajišťují vodu, jídlo, ubytování apod.

Zranitelnost mladých 

Jana Švecová je zaměřena na terapii v přírodě, ale je také rodinnou terapeutkou a řeší i problémy a zranitelnost zejména mladých.

Čtěte také

Za chyby bychom neměli trestat, ale naopak je oslavovat, tvrdí radikální inovátor Studeník

„Jakmile ztratíme kontakt se svou smečkou a stáhneme se, ať už okolnostmi nebo vlastním těžkým prožíváním, tak neprobíhá spousta podpůrných mechanismů, jako je třeba podpora identity. Zdrojem frustrací mladých lidí tak je potřeba někam patřit, to je i ta jejich identifikace s youtubery, tiktokovými videi apod.“ 

„Identifikace s nějakou skupinou je ale ošemetná věc, zdá se, že v postcovidové době jsme nedostatečně zareagovali na to, že zranitelná skupina mladých potřebuje naši podporu,“ myslí si. 

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Markéty Vozkové.