Příroda hojí a léčí. V krajině bez lidí najdete vnitřní klid, doporučuje terapeutka Švecová

13. listopad 2024

„Terapie divočinou patří mezi nástroje, které využívají přírodu jako partnera změny, partnera hojení a léčby. A v této terapii klademe důraz na to, aby se terapeutický proces odehrával v krajině nedotčené lidmi,“ popisuje psycholožka a terapeutka Jana Švecová. Jde většinou o osmidenní výpravy do míst, kde nepotkáte člověka – třeba v Krušných horách nebo Novohradských horách ale i v Beskydech, tvrdí terapeutka.  

„A to má samo o sobě hojivý potenciál. Protože když se člověk potkává s přírodou, tak se s ním na neurologické úrovni děje obrovská změna. Z mnoha výzkumů víme, že stačí vystavit člověka zeleni na zhruba 15 až 20 minut, dokonce to může být i zeleň na obrázku.“ 

Čtěte také

„Jde totiž o řízení našeho celkového ,já‘ – našeho těla a pak i psychiky – tak, že nám říká: ,Odpočívej, trav, teď máš čas na to spočinout.‘ A víme, že aby člověk byl otevřený změnám, aby si osvojoval nové vzorce chování a prožívání, potřebuje k tomu právě to parasympatikální řízení. Potřebuje k tomu vnitřní klid a relativní stabilizaci svého ,tělesna‘, a to všechno se nejlíp odehrává v přírodě,“ vysvětluje terapeutka a psycholožka Švecová. 

Na samotné terapeutické expedici člověk prožívá několik fází.

„Víme, že zhruba první tři dny trvá, než se člověk úplně oprostí od obsahů, které nechal doma. Než je nad nimi schopný zavřít vnitřní dveře a kdy je naopak schopný pohroužit se do sebe, věnovat se vnitřnímu já. Tehdy začne objevovat i vlastní zdroje a potenciály, kterých se normálně v běžném toku každého dne vůbec nedotýká, které nepotkává.“ 

Čtěte také

Role psycholožky je na takové cestě hlavně průvodcovská. „Spolu s kolegy, kterých je v týmu klidně i pět, protože terapii šijeme klientům na míru, zajišťujeme veškeré důležité procesy tak, aby skupina mohla bezpečně objevovat sebe sama, stejně jako každý jeden člověk skupiny,“ popisuje s tím, že zajišťují vodu, jídlo, ubytování apod.

Zranitelnost mladých 

Jana Švecová je zaměřena na terapii v přírodě, ale je také rodinnou terapeutkou a řeší i problémy a zranitelnost zejména mladých.

Čtěte také

„Jakmile ztratíme kontakt se svou smečkou a stáhneme se, ať už okolnostmi nebo vlastním těžkým prožíváním, tak neprobíhá spousta podpůrných mechanismů, jako je třeba podpora identity. Zdrojem frustrací mladých lidí tak je potřeba někam patřit, to je i ta jejich identifikace s youtubery, tiktokovými videi apod.“ 

„Identifikace s nějakou skupinou je ale ošemetná věc, zdá se, že v postcovidové době jsme nedostatečně zareagovali na to, že zranitelná skupina mladých potřebuje naši podporu,“ myslí si. 

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Markéty Vozkové.

autoři: Markéta Vozková , lup
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.