Soběstačný dům je můj splněný sen i symbol, říká majitel a ambasador udržitelnosti Podruh

„Chtěl jsem především postavit dům, který si nevyrobí ani Watt elektřiny z uhlí, a to nakonec vedlo k tomu, že musel být odpojený od všech sítí. Zároveň jsem měl pozemek, na který ty sítě ani nebyly, takže se to sešlo dohromady.“ 

Čtěte také

Postavil Český soběstačný dům. „Za loňských cen energií byla návratnost osm devět let. Neprohloupíme,“ věří Pavel Podruh

Podruhova cesta k vysněnému bydlení ale byla trnitá, mnoho technologií museli vymýšlet. „Takže jsem jediným provozovatelem domu, nemám žádného dodavatele vody, energií apod. To také znamená, že když se něco porouchá, musím to opravit, což přináší další práci. Nechci tak říkat, že to byla růžová cesta,“ naznačuje. 

„Dům jsem nevymyslel sám, ale jsem jeho správcem. Propojuji ty, které jsem k této myšlence asi nadchnul. Lidé se začali sami ozývat, jednou zavolal energetik, tu ,baterkář‘, tu vodohospodáři. Experiment připoutával ty, kteří pak zdarma nabízeli pomoc,“ vzpomíná.

Dům sdílím, bezplatně

Jeho dům nedaleko Lipna už stojí a je soběstačný. Podruhova rodina v něm ale zatím nebydlí, navíc všechny své poznatky a nápady bezplatně sdílí, napsal také knihu Český soběstačný dům.    

Čtěte také

Český soběstačný dům čerpá ze slunce. Oceňovaný projekt pokračuje v oblasti bateriových úložišť

„Ta kniha je asi jediný artikl z naší dílny, který musíte zaplatit, ostatní je zdarma. Na začátku jsem říkal, že se pouštím na expedici do neznáma. Po cestě jsme přišli na elegantní technická řešení, které nejsou úplně běžná, a slíbil jsem, že ty dobré i špatné věci budu dál sdílet, a to zadarmo. Takže na našem webu najdete kompletní technickou dokumentaci,“ popisuje. 

„Náš plán byl v domě bydlet, ale trošku to ,ulítlo‘, protože stavba přilákala mnoho lidí, kteří mě žádali, jestli by se mohli přijet podívat. A byly jich už stovky, možná tisíce. A mně v určitý moment přišlo líto se o zkušenosti nepodělit – takže teď má kdokoli možnost si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je žít tři čtyři v soběstačném domě,“ říká s tím, že mají plno až někdy do konce příštího roku. 

„A jak se nám bydlí? Pro mě je to opravdu splněný sen. Je to kombinace klidu a toho, že tím, že jsem v ruce držel každou cihlu, je to i jakýsi chlapsko-lidsko-symbolická věc. Zároveň mne fakt baví sledovat myšlenky a zpětnou vazbu od těch, kteří tam stráví svůj čas – většina reakcí je navíc moc hezká,“ dodává Podruh. 

Jak složité je žít v symbióze s přírodou? Co je solární punk, o kterém píše ve své knize? A jaké je učit se v keramické dílně od své manželky? Odpovědi nabízí Hovory Vladimíra Kroce, poslechněte si víc.