Postavil Český soběstačný dům. „Za loňských cen energií byla návratnost osm devět let. Neprohloupíme,“ věří Pavel Podruh
Projekt Český soběstačný dům Pavla Podruha sbírá ceny od podnikatelů i Evropské komise. „Ta energetická část domu, která je jediná odlišná od běžné stavby, nás stála kompletně 550 tisíc. Z toho asi 180 tisíc korun byly solární panely a zbytek rozvaděč s bateriovým úložištěm. Tím jsme vyřešili energie na dvacet let. V kontextu dnešních cen energií myslím, že neprohloupíme,“ vypočítává, „Při původních cenách ještě před rokem by byla návratnost kolem osmi devíti let.“
Jeho soběstačný dům se obejde bez dodavatelů energií a není napojený na žádné inženýrské sítě, vyzdvihuje Podruh.
Čtěte také
„Léta se tady tlačily obnovitelné zdroje na sílu různými granty a dotacemi, vlastně až moc. Myslím, že se prokáže, že ekonomická motivace v době, kdy obnovitelné zdroje budou výhodnější než odběr elektřiny ze sítě, bude znamenat jejich skutečný nástup. To je na současné situaci plus,“ hodnotí prudký nárůst cen energií na trhu.
„Ti, kteří instalují fotovoltaické elektrárny s akumulací, teď zažívají nával zákazníků. Trh ukáže, co je životaschopné, a co není,“ věří obnovitelným zdrojům Podruh.
Myslím, že dnes se ukazuje ta iracionalita, se kterou se k obnovitelným zdrojům dlouho přistupovalo. Ta snaha přetlačit trh.
Pavel Podruh
Přiznává ale, že tento druh energetiky vzbuzuje i nedůvěru a v Česku má problémy s reputací.
Čtěte také
„Myslím, že dnes se ukazuje zároveň ta iracionalita, se kterou se k obnovitelným zdrojům dlouho přistupovalo. Ta snaha přetlačit trh a natlačit do něj inovace i přesto, že tam ještě neměly místo, které by si samy dokázaly udržet. Ukázala se nahota dogmatizmu i skvělá funkčnost toho, kdy to trh potřebuje.“
Věří proto, že dojde k racionalizaci celé diskuze. „Marná sláva, tradiční zdroje budou mít v následujících patnácti letech své místo, asi zřejmě klesající. Pravděpodobně nám ale nezbyde nic jiného, než je stále nějak využívat, ideálně co nejméně. A postupně přecházet na obnovitelné zdroje s akumulací,“ předpovídá Podruh decentralizaci energetických zdrojů.
Jako cesta na Mars
Celkem vyšla stavba Českého soběstačného domu Podruha na necelých šest milionů korun. „Stavět ostrovní dům neboli off-grid bych určitě nedoporučoval. Je to šílená práce, všichni vás budou zrazovat, žádný úředník vám nebude věřit, návod na to neexistuje. Já bych do toho možná znovu nešel,“ připouští se smíchem.
Čtěte také
Do projektu se pustil proto, že chtěl vyrábět vlastní zelenou elektřinu. „Vadilo mi, že většina elektřiny v mém bytě je z uhlí. Tak jsem se rozhodl udělat ten krok a dokázat, že alternativa existuje. A cestou se ukázalo, že to baví i další lidi.“
Podruh si považuje hlavně toho, že dílčí technologie, které stavba domu přinesla, mohou inspirovat další lidi. „Použít je v jakékoliv zástavbě. Můj dům je úmyslný extrém. Jako cesta na Mars – možná tam neletíme kvůli tomu, abychom tam byli, ale ten technologický vývoj, který nám to umožní, bude velice užitečný v mnoha použitích na Zemi.“
„Ten záměr byl: Co když cestou vznikne něco, co bychom mohli naprosto běžně používat v zástavbě a pomoct racionálně obnovitelným zdrojům,“ dodává.
Jak vypadá jeho pasivní dům? Proč trvalo pět let, než vznikl, a celé dva roky se stavěl? Poslechněte si Řečí peněz Václava Pešičky.
Související
-
Propojovatel technologických lídrů s minimální mzdou. To český „Výjimečný mladý člověk“ Pavel Podruh
Tento prestižní titul získal Pavel Podruh díky svému projektu Český soběstačný dům. Proč je pro něj šetrné bydlení důležitější než úspěšná manažerská kariéra?
-
Český ostrovní dům má vlastní mozek, zvládne fungovat zcela soběstačně, říká Pavel Podruh
Představte si dům, do kterého nevedou žádné sítě – a přesto je zcela soběstačný. Tak nějak by měl fungovat takzvaný „ostrovní dům“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.