Všichni by měli zkusit vykročit z české kotliny a podívat se za hory, říká oceněný spisovatel Rudiš

Literaturhaus Stuttgart představuje Rudiše v medailonku jako českého spisovatele a umělce žijícího v Berlíně a u Jičína. „Tady asi vypadlo to slůvko Lomnice nad Popelkou, kde mám pořád trvalé bydliště,“ říká spisovatel. O Jičíně prý ale mluví docela často, protože se tam přímo na náměstí narodil známý rakouský publicista a dramatik Karl Kraus.

Svou „rozkročenost“ mezi hned několik zemí (Česko, Rakousko, Německo a Nizozemí) by doporučil všem. „Vykročit z české kotliny a podívat se za ty hory, by měli zkusit všichni. I naši politici, kteří nějak za ty hory nevidí. To si ale uvědomíte, až když sedíte v Německu nebo Nizozemsku,“ říká spisovatel.

Český vs. německý divák

Rudiš je mimo jiné autorem divadelní hry Národní třída, kterou hrají divadla jak tady, tak za hranicemi. Je rozdíl i mezi diváky? „Je to takový temný příběh o sečtělém rváči ze sídliště, který právě znovu hrají v Brně. Je teď aktuálnější než v roce 2012, kdy se hrála prvně, protože teď zažíváme populistickou vlnu. Německý divák to bere mnohem vážněji a taky měla hra mnohem větší ohlas.“

Jaroslav Rudiš: Národní třída

Rozhlasová premiéra adaptace novely o osamělém a zádumčivém rváči Vandamovi ze sídliště na předměstí, co tvrdí, že byl v listopadu 1989 u toho.

S Francouzi se dají vést dlouhé debaty na téma, jestli je Milan Kundera víc Čech, nebo Francouz. Kdo je ale Jaroslav Rudiš? „Všude říkám, že jsem Čech. Taky své příběhy čerpám asi nejčastěji z Čech, ale píšu je v Německu. I Nebe pod Berlínem (zatím nejúspěšnější román) je hodně německý román. Přestože hlavní hrdina je Čech,“ vysvětluje.   

Pořád jsem český autor

Taky už na jednom autorském čtení dostal otázku, jestli náhodou není spíš Rakušan? Když je Čech, žije v Německu a první německy psanou knihu mu vydalo rakouské nakladatelství. „Bral jsem to jako dobrý žert, ale pořád jsem český autor. O naši dvojjazyčnost jsme ale tady v minulosti přišli. Přece před takovými sto lety bylo přece samozřejmé, že i Kafka psal německy, ale mluvil česky. Pro mě je ta rozkročenost obrovsky obohacující.“

Celá naše německo−židovská minulost se nám stále vynořuje a naštěstí ani nejde vytlačit. Měli bychom se tím víc zaobírat nejen v literatuře, ale třeba v architektuře nebo výtvarném umění.
Jaroslav Rudiš

Který jazyk preferuje při psaní? „Něco někde zaslechnu, poznamenám a pak to použiju. Když to zaslechnu v němčině, zapíšu to německy a stejně to platí i naopak. Zároveň si z obou jazyků leccos půjčuji. I v nové knize, na které právě dělám, vysílám na cestu dva hrdiny. A jeden z nich, přestože je Čech, který se v Německu stará o staré lidí, na mě od začátku mluví německy,“ dodává spisovatel.

Jaroslav Rudiš|foto: Oficiální Facebook Jaroslava Rudiše