Do kina se chodilo i za protektorátu. Každé vaše odmítavé zakašlání bylo zaevidováno, říká německý historik
Jak vypadala nacistická kulturní politika za protektorátu? Právě tato otázka zaujala německého historika Volkera Mohna, autora stejnojmenné knihy.
„Přístup nacistů v okupovaném Československu se měnil s časem. Podle toho, jak se válka vyvíjela, i podle jmen říšských inspektorů a státních tajemníků,“ říká historik.
Archiv Plus: Mládež za protektorátu
![Emanuel Moravec 03177806.jpeg](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/images/03177806.jpeg)
Také v období protektorátu Čechy a Morava pocítili pronacističtí kolaboranti potřebu „jednotné mládežnické organizace“, která by dala dětem a mladým lidem tu správnou ideovou náplň.
V letech 1939 − 1941, tedy na začátku okupace, byl státním tajemníkem Karl Hermann Frank. „Sice už Němci dělali nějaké zásahy, ale pořád tady jistá autorská svoboda byla. Pak už šlo do tuhého.“ Němci respektovali naše klasiky a klidně se mohla „hrát“ díla Bedřicha Smetany nebo Antonína Dvořáka. Povoleni byli i literární klasici, ale jen 19. století.
„Pokud se některé nakladatelství rozhodlo vydat novou knihu, musel vám nějaký úředník taky schválit dodávku papírů. Když ale obsah rukopisu neodpovídal předem daným požadavkům, materiál nikdy nedorazil,“ popisuje Mohn.
Cenzura divadel
S divadlem to prý měli složitější, protože čeští herci byli hodně kreativní a často neškodné symboly, náznaky nebo i gesta diváci chápali dvojznačně, tedy přesně tak, jak zamýšleli.
„Okupanti si toho ale byli vědomi, a tak režiséry i dramaturgy činili osobně zodpovědné požadavkům svého nového režimu.“ Pokud neposlechli, byli zatčeni a nejeden zaplatil životem.
Film
Samostatnou kapitolou pak byl za protektorátu film. Podle Mohna byl veškerý filmový průmysl plně v rukou Němců. Než se dostal k divákovi, prošel přísnou cenzurou. Dokonce i komedie, které byly zcela neškodné a měly sloužit pouze k pobavení válkou decimovaného obyvatelstva. Měla protektorátní kina a divadla vůbec diváky?
Kdyby to bylo přesně podle přání režimu, tak by Češi a Slováci mohli jen na německé kulturní akce. To se jim ale kvůli bojkotu nepodařilo, maximálně jste nějakého českého diváka mohli potkat na koncertech německých autorů. Do kina se ale chodilo často.
Volker Mohn, historik
Propaganda v kinech
Tehdy bylo kino pořád nové médium a lidé jím byli stále fascinováni. „Točily se samozřejmě filmy s propagandistickou tematikou, ale ty logicky moc oblíbené nebyly. Ale i před těmi tzv. neškodnými se povinně promítaly týdeníky, které byly plné nacistické ideologie. Publikum si občas trouflo i nesouhlasit. Mohli ale tak akorát zakašlat.“
V každém sále byl ale nějaký horlivý úředníček, který počet negativních reakcí hlásil „výš“. Podobné záznamy bezpečnostní služby SS pak v archivech našel i historik Volker Mohn. „Našel jsem ale důkazy, že většina českého obyvatelstva propagandu v kinech jasně odmítala,“ dodává historik.
Související
-
Budování protektorátu. Bereme protektorát jako německý, on byl přitom hodně český
Když se Pražané probudili 16. března 1939, poletoval jim za okny sníh a po ulicích projížděl wehrmacht. Skončila druhá republika.
-
Věřil jsem, že přežiji, vzpomíná na protektorát poslední...
Před 95 lety skončila první světová válka. Den válečných veteránů si dnes připomíná celý svět. 91letý Jaroslav Klemeš bojoval za druhé světové války jako příslušník...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
![tajuplny_ostrov.jpg tajuplny_ostrov.jpg](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/dc6840ce882ec3bac8e628bfab9f5bc9.jpg?itok=MGjKRqj7)
![](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/6515d334428e57ce276151baa6fa5313.jpg?itok=m8R2tATO)
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.