Volba prezidenta komplikuje život ODS i vládě

Všichni si dosud pamatují harakiri, které spáchala sociální demokracie při minulé prezidentské volbě. Tehdejší stranický rozkol způsobil, že nemohl být zvolen vládní kandidát. Při nastávající volbě se ODS nezdá být rozdělena, o mnoho rozumnější však její postup není.

Jenže strany za to tak úplně nemohou. Bezpochyby za to může také způsob prezidentské volby, který je v Evropě unikátní. Jednoho dne se zkrátka sejdou poslanci a senátoři, potom tajnou volbou prezidenta zvolí. Bohužel je českým pravidlem, že se strany obtížně dohadují na čemkoli, proto není snadná ani dohoda nad prezidentským kandidátem. Už při minulé volbě jsme tedy viděli, že rozhoduje přetahování hlasů jednotlivých poslanců, kteří pak obvykle nechtějí přiznat, koho to vlastně volili.

Potíže hlavní vládní strany jsou tedy do značné míry objektivní povahy. Její představitelé jsou nuceni obchodovat s ostatními stranami a za podporu svého kandidáta něco slibovat: třeba dobré místo ve vládě, ve státních úřadech, pokud nejde ještě o něco horšího.

Patří k zvláštnostem české prezidentské volby, že strany trvají na tom, že je tajná. Není k tomu žádný rozumný důvod, spíše se jich najde celá řada proti. Ovšem tento princip se zdá zdejším politikům nezbytný, protože jediný zajišťuje, že se najde alespoň nějaká prezidentská většina. Bez tajného hlasování by zkrátka nešlo hlasy vykšeftovat, jak se říká.

Nevděčný úkol prosadit vlastního kandidáta musí tentokrát splnit ODS. Má sice 122 poslanců a senátorů, stačí jich tedy sehnat navíc pouze devatenáct. Jenže ani to není snadné. K dispozici jsou zřejmě dva nebo tři lidé ze senátorského klubu SNK, jenže Klause jednoznačně nechtějí vládní Zelení. Ani u lidovců není jasné kolik z šestadvaceti poslanců a senátorů nakonec dá hlas Klausovi, polovina může být optimistický odhad. Zvláště když si část lidovců zřejmě dává podmínku, že hlasovat pro Klause budou jenom tehdy, pokud se před tím vrátí předseda Jiří Čunek do vládní funkce. Další může získat Klausův slib, že podpoří návrh církevních restitucí, které dosud se značnou částí své strany odmítal. Jenže ani Čunkův návrat, ani církevní restituce všechny hlasy lidovců nezajistí, pouze to je jisté.

ODS tedy nezbývá, než aby se obrátila na zákonodárce ČSSD a KSČM. Podle informací od členů vedení sociální demokracie je snaha občanských demokratů rozlítila natolik, že nebudou podporovat žádné vládní projekty včetně penzijní reformy. Komunistický místopředseda Jiří Dolejš zase Českému rozhlasu 6 potvrdil, že také u nich se hlasy loví. Jinými slovy, prapodivný styl prezidentské volby zmrazil všechny jiné politické aktivity. Reformy se nepřipravují, ODS slibuje lidovcům nelogické ústupky, sociální demokracie se stáhla do pozice, které se říká nulová tolerance. Je tak radikální, že místopředseda jejího poslaneckého klubu David Rath chce prosadit, aby se tentokrát o prezidentovi hlasovalo veřejně.

Nakonec se ukazuje, že pro vývoj uvnitř ODS bude prezidentská volba stejná důležitá, jako před pěti lety pro sociální demokraty. ČSSD v roce 2003 nedokázala vyřešit otázku, jestli Miloše Zemana odsunout na Hrad, anebo úplně mimo politiku. Nakonec se uplatnila druhá varianta, ovšem za cenu, že nastoupil pravicový prezident a že se strana dva roky potýkala s hlubokou krizí.

ODS dnes chce Klause na Hradčanech udržet, jako bumerang se ji však vrací potíže, kterým čelila, když měla Klause předsedou. V období před rokem 2002 se občanští demokraté chovali jako sektáři, kteří nesnášeli všechny ostatní parlamentní strany. Logicky tedy nemohli nic prosadit. Z izolace je vyvedl až Mirek Topolánek, který se ukázal jako přijatelnější partner pro malé strany, než sociálnědemokratický předseda Jiří Paroubek. Ovšem najít jasnou podporu pro Klause je zatím i nad jeho síly.

Pokud by byl člověk Klausovým odpůrcem, poradil by občanským demokratům, aby sebestředného prezidenta nevolili. Vždyť kdo ho nutil, aby se vymezoval vůči Zeleným tím, že neúnavně odmítá jejich energetickou politiku. Jiné vládní i opoziční poslance popuzuje tím, že se razantně protiví evropské integraci.

Proto dnes stojí ODS tam, kde před pěti či šesti lety - sama proti všem ostatním. A zřejmě ani sama nevěří, že může potřebných devatenáct hlasů získat jinak než pokoutním kšeftováním.

Je to riskantní pozice prostě z toho důvodu, že se při ní už asi nedá vyhrát jiným způsobem, než převálcováním protivníků.

Otevřená dohoda s lidovci je nepravděpodobná, protože bez převálcování Zelených nejde přivést Čunka zpět do koaliční vlády. Proto je třeba ostatní překonat tím, že se jim odcizí několik poslanců nebo senátorů.

ODS je na tom zkrátka podobně jako ČSSD před pěti lety: má dvě špatné možnosti. Buď Klause na Hrad překvapivě neprosadí a zaplatí za to stranickým rozkolem. Anebo ho tam dostane, ale za cenu návratu do izolace, byť jen dočasné.

Opravdu nejvyšší čas na změnu způsobu prezidentské volby.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .