Vladimír Hučín: Byl jsem vězněm ve vlastní zemi

Nejsme přitom v Polsku, kde byly činy tohoto charakteru v období komunistické éry součástí opoziční práce prakticky až do konce 80. let. A ani v komunistickém Československu let 50., kde odboj v této podobě, jakkoliv daleko slabší než v sousedním Polsku, rovněž fungoval.

Logo|foto:Český rozhlas

Nacházíme se v normalizačním Československu, které bylo nejenom faktickou součástí sovětského bloku, ale od roku 1968 také regulérně okupovanou zemí.

Dvacetiletá nehybnost byla výrazněji společensky zpochybněná pouze dozvuky pražského jara na počátku, a občanskými protesty v závěru této historické etapy. Formování disentu bylo sice velmi důležitou, ale co do počtu zúčastněných velmi výlučnou záležitostí. 

Status válečného veterána

Činnost Vladimíra Hučína (*1952) proti komunistické moci byla velmi obsáhlá a časově spadala právě do letargického období normalizace. Byl za ni mnohokrát vyslýchán Státní bezpečností, a to i za použití násilných metod, a čtyřikrát vězněn. Po propuštění ze čtvrtého trestu podepsal Chartu 77 a stal se v závěru 80. let disidentem. 

Vladimír Hučín a Stanislav Devátý v roce 2002|foto:Luděk Peřina, MAFRA / Profimedia

Z řady jeho činů, některé své záměry z různých důvodů nerealizoval, jejichž podrobný popis by ve svém rozsahu vyžadoval delší časový prostor, přinášíme vyprávění o sabotáži na sovětském vojenském vozidle a následném konfliktu se sovětskými regulovčíky.

Po roce 1989 pracoval Hučín v Občanských komisích, byl zaměstnán jako důstojník Bezpečnostní informační služby a ani toto období pro něj nebylo příliš klidné. Byl znovu uvězněn, ale soudy ho následně zcela očistily. V roce 2014 mu byl přiznán status válečného veterána.

V pořadu zazní ukázky z protokolů Státní bezpečnosti i dalších dokumentů. Hovoří v něm veterán třetího odboje, disident a politický vězeň Vladimír Hučín.