Vláda rozhodne o reformách

Zásadní rozhodnutí má přinejmenším v plánu. Prostý občan si nepochybně řekne, že už je také nejvyšší čas. Volby proběhly před tři čtvrtě rokem a jedinými výsledky vládnutí se zatím staly vysoce deficitní rozpočet a nabídka Američanům postavit radar v Brdech. Tedy nic, co by přispělo k prosperitě ekonomiky a blahobytu společnosti. Vláda si zřejmě rozpaky občanů uvědomuje, a proto její příští zasedání dostalo do programu dvě zásadní debaty - o rozpočtové a vzdělávací reformě. Je očividné, že premiér Mirek Topolánek chce z obou témat učinit vládní priority a zavázat všechny ministry ke spolupráci.

Nápadný je ovšem ještě jeden rozměr chystané debaty. Pokud jde o rozpočet a daně na straně jedné a výzkum a univerzity na straně druhé, vláda nemá žádnou reformu připravenou a do složitých témat se tedy pouští operativně.

To není úplně skvělé vysvědčení především pro ODS, která celé minulé volební období chystala své Modré šance, s jejichž pomocí chtěla změnit veškerý veřejný život k lepšímu. Ukazuje se, že jediné výsledky, které obstály v povolebním boji, jsou záměry ministrů Julínka a Pospíšila. Šéf spravedlnosti Jiří Pospíšil má navíc velmi dobrou šanci své plány prosadit - chystá se vydat nový trestní i občanský zákoník, což jsou úkoly, které vyžadují znalost paragrafů, chladnou rozvahu o ochotu k domluvě s opozicí. Ve skutečnosti jde o to, dotáhnout desetiletí práce na obou kodexech a na tom mají zájem všichni.

Na rozdíl od konsensuálního Pospíšila je Tomáš Julínek odvážný radikál. Sice chce také dát do pořádku zanedbané právní normy ve zdravotnictví, vedle toho ale chce celý resort předělat od základu. Jako by byl posledním mohykánem konzervativní revoluce, kterou ODS ještě loni ohlašovala.

Má ovšem menší šanci, že svůj plán prosadí - základním krokem jeho reformy je dílčí privatizace zdravotních pojišťoven, zdravotnický mluvčí opozice David Rath ale už slíbil, že akci překazí. Prostým prohlášením, že po nástupu ČSSD do vlády se pojišťovny opět převedou pod stát. Julínek by tedy měl pomalu chystat plán B, který se spokojí s něčím menším - tedy neměnit status veřejnoprávních pojišťoven, ale zaručit průhlednost jejich hospodaření s veřejnými financemi.

Nadcházející schůze vlády by měla ukázat, že Pospíšil s Julínkem nejsou se svými aktivitami výjimkou. Měla by zároveň naznačit, kdo z obou ministrů bude pro vládu vzorem - klidný taktik, nebo radikál. Pospíšilovskou opatrnost a diplomacii doporučuje pro svůj resort ministr financí Miroslav Kalousek. Rovnou daň sice zavádět chce, ale jen podle jména. Použitím vysokých odečitatelných položek u daně z příjmu zůstanou chudším fakticky přece jen nižší sazby. Přitom dolní sazba DPH se nebude rušit ani náhodou. Dokonce je velmi pravděpodobné, že daně se budou významněji snižovat až od roku 2009. Nejdříve je třeba dát do pořádku rozpočet. A to do té míry, že se přece jen splní vládní závazek Bruselu a Česko bude mít tříprocentní schodek podle maastrichtských kritérií už v roce 2008.

Bude proto zajímavé sledovat, jestli Kalousek ve středu prosadí svou. Možnost, že Topolánkův kabinet bude vládou klidných změn, svědčí i výběr druhé z priorit, tedy školství. Je to málo dramatická, i když nesmírně významná agenda - pro Česko v této chvíli zřejmě nejdůležitější ze všech.

ODS o ní před volbami prakticky nemluvila a také resort v klidu přepustila Straně zelených. Teď však Topolánek oznámil vzdělávací ofenzívu a šance na úspěch jsou velké, protože na celé řadě opatření se premiérovi lidé shodnou i se sociálními demokraty. Středa tedy může znamenat definitivní přerod předvolebního pravicového populismu na rozvážné vládnutí, kterému budou tleskat především ekonomické elity. Zlepšit výkon soudů a škol, okamžitě dát do pořádku rozpočet a začít pracovat na jeho střednědobé reformě, což obnáší změny ve zdravotnictví a v penzích.

Vedle toho vlastně zbývá už jen jediné - podniknout něco s korupcí, která se pomalu ale jistě stává hlavní bolestí celé České republiky. Ovšem celý příběh Topolánkovy vlády ještě může skončit špatně. Stačí, když jednání o větší podpoře vzdělanosti nebudou mít výsledek. A když vláda přece jen prosadí přehnaně ambiciózní daňovou reformu, která nakonec rozpočet dostane do ještě větších potíží, než je v současnosti. Pak stačí obyčejný obrat hospodářského cyklu a občané natěšení sliby všech politických stran se dočkají jen nezaměstnanosti, vyšších daní a snížených důchodů.

Jak se tedy zdá, ve středu čeká vládu hodně důležité rozhodnutí. Ještě nic tak důležitého neučinila.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .