Virus, ze kterého šílíme. Epidemii strachu a nesvobody rozebírá filozof Bernard-Henri Lévy

24. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Virus, ze kterého šílíme

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Ve svém výmluvně nazvaném knižním eseji – Virus, ze kterého šílíme – prezentuje francouzský filozof Bernard-Henri Lévy svoje názory na současnou pandemii, přičemž uvádí, že největší ohromení v něm nevyvolal covid sám, nýbrž celosvětová „epidemie strachu“. Lévy se pozastavuje též nad reakcí médií na celém světě – referovala výhradně o covidu a o všem s ním souvisejícím, jako by se nic jiného nedělo, jenže ono se dělo.  

Bernard-Henri Lévy: Virus, ze kterého šílíme
Čte: Vladimír Hauser
Připravila: Blanka Kostřicová
Dramaturgie: Alena Blažejovská
Překlad: Jana Vymazalová
Zvukový mistr: Walter Rient
Režie: Radim Nejedlý
Premiéra: 19. 10. 2021

Lévy v úvodu připomíná ničivé katastrofy podobného druhu – španělskou chřipku (50 milionů mrtvých), asijskou chřipku z konce padesátých let (2 miliony), hongkongskou chřipku o deset let později (1 milion mrtvých). Přitom je pozoruhodné, že na dvě posledně jmenované epidemie se téměř zapomnělo.

Následující text je rozčleněn do pěti kapitol opatřených názvy. V té první – Micheli Foucalte, vrať se – připomíná autor Foucaltův výrok, že „kázeňské praktiky, které státy zavedly v 17. a 18. století, lze pochopit jedině tehdy, pokud si uvědomíme, že se inspirovaly nejen modelem vězení, ale ve stejné míře i modelem nemocnice.“

Jako kdyby vir myslel! Jako kdyby vir něco chtěl!
Bernard-Henri Lévy

Lze říci, že v tomto je obsažen základní prvek Lévyho pohledu na situaci, kterou vnímá především jako značnou – a značně nebezpečnou – ztrátu občanských svobod. Zamýšlí se přitom nad „lékařskou mocí“, „svazkem moci politické a lékařské“, nad již zmíněnou rolí médií, nad reakcemi určitých skupin lidí na virus samotný i na vládní opatření.

Hojně odkazuje na četné filozofy a myslitele, Platónem počínaje, citovaným Foucaltem konče. Uvádí také historické paralely jednotlivých aspektů celého dění, pozastavuje se nad reakcemi necitlivými.

Čtěte také

Je pohoršen všemi hlasateli takzvaných pozitivních pohledů na situaci – těmi, kteří opěvují čistotu přírody a vzduchu v době lockdownu; „flagelanty“, kteří virus vnímají jako „odplatu“ za hříchy světa; i těmi, kdož si představují, že virus přinesl jakési poselství – neboť nic na světě není náhodné, vše má svou příčinu a děje se s určitým záměrem.

Tento posledně uvedený názor považuje Lévy přímo za „pitomost“. „Jako kdyby vir myslel! Jako kdyby vir něco chtěl!“.

Musíme se obrnit odvahou a vrhnout se do té skutečné hry zvané život, kde se žije, pláče a možná i na život umírá.
Bernard-Henri Lévy

A ačkoli autor zdůrazňuje, že se podřídil veškerým nastaveným pravidlům a dodržoval všechna opatření, vyjadřuje nakonec obavu, aby se určitý společenský odstup ve všech směrech nestal do budoucna běžnou normou, podpořenou samozřejmě moderními technologiemi.

A tak nabádá: „Musíme se obrnit odvahou a vrhnout se do té skutečné hry zvané život, kde se žije, pláče a možná i na život umírá – ale alespoň zemřeme jako husaři svobody a demokracie.“

Radioknihu můžete poslouchat čtyři týdny.

autor: Blanka Kostřicová
Spustit audio

Související