Vilém Hejl byl velkým talentem. To nejlepší už ale nestihl napsat

03206558.jpeg
03206558.jpeg

Když 23. ledna 1989 v Mnichově nečekaně zemřel český spisovatel Vilém Hejl, zpráva o jeho úmrtí zapadla v záplavě informací z „domova“. Praha žila událostmi Palachova týdne, plného brutality komunisty ovládaných bezpečnostních složek.

Před půlstoletím zemřel Hugo Haas. O herectví se nejdřív nezajímal

Podivné okouzlení (Strange fascination, 1952). Zleva: Hugo Haas, Cleo Moore

„Já chodil na konzervatoř. Tam jsem se učil trochu zpívat a taky jsem chodil k Janáčkovi do fonetiky a vůbec jsem se nezajímal o drama, o herectví,“ vyprávěl o svých počátcích jeden z nejvýraznějších herců meziválečné generace Hugo Haas.

Dělo se toho mnohem víc: Václav Havel byl ve vazbě a Mezinárodní výbor pro podporu Charty 77 udělil cenu k uctění památky Jana Palacha „zakázané“ spisovatelce Evě Kantůrkové.

Informace o smrti Viléma Hejla v té záplavě zpráv téměř zapadla. Nekrology k Hejlovu úmrtí uveřejnily jen mnichovská Národní politika a wuppertalské Právo lidu. Nad rakví českého spisovatele promluvil Svatopluk Karásek. A potom jako by se na Viléma Hejla zapomnělo.

Neprávem zapomenutý

Neprávem: ještě před rokem 1968 se uvedl jako výborný prozaik a autor rozhlasových her, po roce 1969 už nesměl publikovat a jeho práce vycházely pod jmény jiných odvážných lidí. Po podpisu Charty 77 odešel do exilu a pracoval v analytickém oddělení Rádia Svobodná Evropa.

„Napsal stovky komentářů, v nichž se věnoval politickým a kulturním otázkám, publikoval v exilovém tisku, vydal tři vynikající prózy, na svou publicistikou práci navázal dodnes nepřekonanou analýzou komunistických represí padesátých let v knížce Zpráva o organizovaném násilí,“ říká historik Eduard Burget.

Vladimír Škutina: Mrzí mě pár věcí

Gustav Brom a Vladimír Škutina

Lidé ho znali z televizního vysílání během srpna 1968 i jako moderátora oblíbených pořadů s Janem Werichem. Spisovatel, publicista, scenárista a dramaturg Vladimír Škutina byl ale složitější osobností.

Hejl zemřel ve třiapadesáti letech, a jak napsal jeho redakční kolega ze Svobodné Evropy Jaroslav Dresler: byl velký talent, ale to nejlepší by napsal, kdyby žil dál.

Analýzy, komentáře, hry

Třicet let od smrti Viléma Hejla připomíná pořad z cyklu Archiv Plus ukázkou z jeho literárního díla i několika unikátními záznamy Hejlova hlasu, které se dochovaly v archivu Rádia Svobodná Evropa. Na posluchače čekají pasáže z Hejlovy brilantní analýzy porážek československé demokracie v letech 1938 a 1948 (Rozvrat. Mnichov a náš osud; vyšlo v Torontu 1989) nebo z jeho dnes zapomenuté práce pro Československý rozhlas v 60. letech – z rozhlasových her Zlatý drak (1965) a Sebrané zločiny Vladimíra Hudce (1967).

Svobodná Evropa zvala Viléma Hejla k mikrofonu jako vynikajícího komentátora. Trocha ironie, množství informací a úvahy, podložené zkušenostmi se životem v normalizační realitě a schopností vyhodnocovat fakta a zasazovat je do kontextu, to byly silné stránky Hejlovy publicistiky.

Vybrat z těchto „časových“ prací něco, co by bylo možné bez dlouhého vysvětlování souvislostí nabídnout dnešnímu posluchači, nebylo úplně jednoduché, ale třeba vtipné postřehy Viléma Hejla k permanentní bytové krizi v socialistickém Československu zaujmou i dnes. Závěrečné slovo obstará před časem zesnulý Jan Petránek, Hejlův přítel z let před odchodem do exilu.

Spustit audio
autor: David Hertl

Související