Viktor Daněk: Italská premiérka v Praze
Když se Andrej Babiš s Giorgiou Meloniovou potkal v únoru v Římě, došlo kromě politiky i na hudbu. Italské premiérce se nezapomněl zmínit, že na svých předvolebních meetincích rád nechává hrát svou oblíbenou italskou hitovku Sarà Perché Ti Amo od popové legendy 80. let Ricchi e Poveri.
Těžko říci, zda se rozjuchanou pouťovou vypalovačkou, která vykalkulovaně posluchače hladí po srsti, trefil do vkusu své italské kolegyně. Řekl bych, že spíš ne.
Čtěte také
Giorgia Meloniová na svých meetincích pouští sice také ráda hity 80. let, ovšem z úplně opačného konce spektra. Jejím favoritem je antikomfortní outsider a rebel Rino Gaetano, který svým chraplákem a ironickými texty vždy záměrně vyrážel do střetu s většinovým míněním.
Volba kampaňových hudebních motivů ovšem leccos vypovídá o tom, jak kontrastními osobnostmi Giorgia Meloniová a Andrej Babiš jsou. Rebelka, která si přízeň voličů získala svým charismatem, a marketingově vyladěný koncentrát středního proudu.
Jedno je však spojuje. Oba jsou pragmatici. Ačkoliv by jim tedy společný duet teoreticky vzato příliš harmonicky ladit neměl, ani jeden nepřipustí, aby se jejich hlasy slily do kakofonie. Proč také, když je oba spojují názory na řadu otázek, kde si mohou při vyjednáváních vzájemně pomoci.
Čtěte také
Na prvním místě jde samozřejmě o migraci, kde oba patří do jestřábího tábora zastánců co nejpřísnějšího postupu vůči příchozím. Babiš i Meloniová rovněž spolupracují ve skupině tzv. přátel koheze, kteří ve vyjednávání příštího víceletého unijního rozpočtu tlačí proti škrtům v tradičních dotačních kapitolách. A spojuje je i názor na budoucnost evropské konkurenceschopnosti nebo poměrně vstřícný vztah k současné americké administrativě.
Udržovat těsné spojenectví mezi nimi tak dává smysl, odlišným tónům a politickým barvám navzdory. Připomeňme ostatně, že Meloniové Bratři Itálie na evropské úrovni nesedí v Babišově mateřské frakci Patrioti pro Evropu, nýbrž v konkurenční skupině Konzervativců a reformistů, kterou spoluzakládala opoziční ODS.
Neochvějná podpora Ukrajiny
Čtěte také
V Patriotech bychom našli Ligu Mattea Salviniho, která s Meloniovou sice vládne v koalici, ale kterou premiérka co do podpory veřejnosti úspěšně téměř vymazala z politické mapy.
Od Andreje Babiše jde také o sázku do budoucna. Meloniová sice při nástupu do premiérského křesla čelila v Evropě despektu kvůli svým krajně pravicovým kořenům, rychle se ale vyšvihla mezi nejvlivnější evropské politiky a političky.
Zasloužila se o to vedle svého charismatu zejména schopností spojovat odlišné tábory a vyjednat při tom zdánlivě nemožné kompromisy. Důvěřuje jí totiž jak politický střed, tak okraje spektra, včetně někdejšího maďarského premiéra Viktora Orbána nebo až donedávna šéfa Bílého domu Donalda Trumpa.
Čtěte také
Vliv Meloniové může záhy ještě stoupnout. Německý kancléř Friedrich Merz se kvůli posilování AfD teď nejspíš bude místo evropských záležitostí muset koncentrovat na domácí politiku a své vlastní politické přežití. A ve Francii se už v květnu může dostat k moci krajně pravicové Národní sdružení, což by Paříž nepochybně na evropské úrovni oslabilo.
Při absenci tradičního franko-německého motoru se Meloniová může brzy stát přímo klíčovou hybatelkou evropské politiky. A pokud se potvrdí průzkumy, které jí zatím slibují jasné vítězství ve volbách, které Itálii čekají příští rok, mohla by postupně co do vlivu a zkušeností vyrůst až do pozic, které kdysi držela Angela Merkelová.
Aby bylo jasno, mluvíme teď o vlivu v zahraničí. Jinak není důvod si Meloniovou idealizovat. Pokud jde o domácí politiku, příliš se ji nedaří. Předlužená, a byrokraticky zkostnatělá Itálie dekády ekonomicky stagnuje. Na zoufale potřebné reformy Meloniová v podstatě rezignovala.
Čtěte také
A přinejmenším diskutabilní jsou i její domnělé úspěchy v boji proti nelegální migraci. Meloniová se sice kvůli incidentu v Ceutě ostře kriticky pustila do svého španělského kolegy Pedra Sáncheze. Když se ale podíváme na tvrdá čísla, je to jednoznačně Itálie, nikoli Španělsko, kdo má s nelegální migrací větší problém.
Přesto by Meloniová mohla a měla být českému premiérovi inspirací přinejmenším ve dvou oblastech. Za prvé v neochvějné podpoře Ukrajiny. Ač v minulosti vyjadřovala sympatie vůči Moskvě a vyzývala dokonce k odstranění protiruských sankcí, po invazi ruské armády na Ukrajinu okamžitě pochopila, o jak vážný otřes evropské bezpečnostní architektury jde a kde jednoznačně leží evropský zájem.
Stala se proto jednou z nejvytrvalejších zastánkyní podpory Ukrajiny v Evropě, a to i navzdory tomu, s kým doma vládne. A za druhé, i když je Meloniová podobně jako Babiš kritická vůči EU a v minulosti často Brusel ostřelovala, pochopila současně, že v době geopolitického přeskupování moci Evropa bojuje o své místo na slunci a že evropské státy globální vliv nezískají, když se budou vzájemně ostřelovat, ale jedině tehdy, pokud budou svůj vliv projektovat skrze funkční a silnou Evropskou unii.
Tak uvidíme. Třeba se Giorgi Meloniové podaří zanechat v tomto smyslu pozitivní otisk na současné české vládní politice v EU. A klidně ať při tom ve Strakovce hraje italský pop.
Autor je analytik Českého rozhlasu pro evropské záležitosti
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
