Vězení pro kolaboranta

V historii zůstane zapsán jako člověk, který chtěl zabránit informování občanů o postoji jejich představitelů k vojenské agresi. Bagatelizovat takové počínání na pouhý přestupek proti telekomunikačnímu zákonu je vzhledem k tom, co následovalo, docela na pováženou. Osmdesátiletý kriminálník je ovšem největším problémem pro komunisty.

Někteří v jeho odsouzení spatřují politickou objednávku, jiní rozhodnutí soudu respektují jako nezávislé. Sám odsouzený si dodnes myslí, že v šedesátém osmém stál na správné straně barikády, nicméně od postojů lidí, jako je on, se komunisté už v prosinci roku osmdesát devět distancovali a oficiálně se omluvili obětem takzvané normalizace.

Pokud by tedy komunisté nyní učinili jednoho z normalizátorů, tedy lidí, kteří komunismus v této zemi těžce zdiskreditovali, hrdinou, byl by to gól do vlastní branky. Mimochodem lidé, kteří si přišli včera před pankráckou věznici zazpívat internacionálu, nejspíše nepatřili k těm, kteří byli po roce šedesát osm ze strany vyloučeni a dalších dvacet let šikanováni či pronásledováni.

Právě tito někdejší komunisté asi včera pociťovali největší satisfakci, že se za člověkem, který je hanebně zradil, zavřela vrata vězení, a nejspíše si pomysleli: Bohužel pouze za ním, bohužel pozdě a bohužel nikoli za vlastizradu.