Vězení pro kolaboranta

10. srpen 2004

Stařík, který včera před Pankráckým vězením rozdával úsměvy a ve kterém skupinka sympatizantů viděla komunistického mučedníka, patřil před pětatřiceti lety ke kolaborantům s okupanty, kterými pohrdal celý národ. To, že dnes už není nikomu nebezpečný, neznamená, že se neprovinil proti lidu této země. Bez ohledu na to, zda ho lékaři uznají schopným absolvovat vyměřený trest, anebo ho pošlou domů, si vězení určitě zaslouží.

V historii zůstane zapsán jako člověk, který chtěl zabránit informování občanů o postoji jejich představitelů k vojenské agresi. Bagatelizovat takové počínání na pouhý přestupek proti telekomunikačnímu zákonu je vzhledem k tom, co následovalo, docela na pováženou. Osmdesátiletý kriminálník je ovšem největším problémem pro komunisty.

Někteří v jeho odsouzení spatřují politickou objednávku, jiní rozhodnutí soudu respektují jako nezávislé. Sám odsouzený si dodnes myslí, že v šedesátém osmém stál na správné straně barikády, nicméně od postojů lidí, jako je on, se komunisté už v prosinci roku osmdesát devět distancovali a oficiálně se omluvili obětem takzvané normalizace.

Pokud by tedy komunisté nyní učinili jednoho z normalizátorů, tedy lidí, kteří komunismus v této zemi těžce zdiskreditovali, hrdinou, byl by to gól do vlastní branky. Mimochodem lidé, kteří si přišli včera před pankráckou věznici zazpívat internacionálu, nejspíše nepatřili k těm, kteří byli po roce šedesát osm ze strany vyloučeni a dalších dvacet let šikanováni či pronásledováni.

Právě tito někdejší komunisté asi včera pociťovali největší satisfakci, že se za člověkem, který je hanebně zradil, zavřela vrata vězení, a nejspíše si pomysleli: Bohužel pouze za ním, bohužel pozdě a bohužel nikoli za vlastizradu.

autor: iho
Spustit audio

Více z pořadu