Veronika Pehe: Polsko 2021 – rok neustálého napětí
Už jsme si zvykli, že politickým stylem polské vládnoucí strany Právo a spravedlnost je neustále udržovat společnost v napětí a vyvolávat konflikty. První velký na sebe nenechal dlouho čekat a přišel už v lednu tohoto roku, když vešlo v platnost rozhodnutí ústavního soudu o téměř úplném zákazu potratů.
Polsko tehdy zaplavila další vlna masových protestů. Žádná společnost ale nemá sílu protestovat věčně, a tak se Polky a Poláci museli smířit s tím, že v jejich zemi již není legálně možné přerušit těhotenství v případě vážných vývojových vad plodu a ženy jsou tak nuceny rodit děti s jen malou životaschopností či s těžkým postižením.
Čtěte také
Legální interrupce je možná, pouze pokud těhotenství vzniklo důsledkem trestného činu, anebo je ohrožen život matky.
I zde se ovšem vedou spory. Pod tlakem nové legislativy se lékaři prokazatelně v některých případech bojí až do poslední chvíle zasáhnout tam, kde je matka skutečně ohrožena na životě.
Nebylo tak už pomoci třicetileté Izabele, která zemřela na sepsi poté, co jí předčasně odešly plodové vody. Když se její příběh dostal na veřejnost, reaktivoval v listopadu veřejné pobouření nad krutostí současné potratové legislativy. Média mezitím informovala, že se ve skutečnosti nejednalo o první případ, kdy lékaři postupovali liknavě ve své povinnosti zachraňovat život těhotným.
Čtěte také
Pozornost světových médií zaujala právní roztržka s Evropskou unií. Podle rozhodnutí polského ústavního soudu z října je polské právo nadřazeno tomu unijnímu, což popírá základní princip členství v Evropské unii.
Ale jak to tak v případě sporů s Evropskou unií bývá, vyšuměl trochu do prázdna. Unie nyní bude kauzu dlouze hodnotit a její podrobnosti jsou pro laickou veřejnost příliš složité, než aby mobilizovaly velkou veřejnou odezvu.
Polská vláda a demokratické principy
Jeden konkrétní dopad ale právní válka s Evropou mít bude: Polsko v tomto roce nezíská téměř 5 miliard eur z unijního fondu obnovy. S tím přitom má PiS velkolepé plány, které nyní možná zůstanou nenaplněné.
Čtěte také
Na vině je částečně koaliční strana Solidární Polsko ministra spravedlnosti Zbigniewa Ziobra. Vládnoucí koalice si prošla krizí poté, co ji v srpnu opustila strana Dohoda. Většina předsedy PiS Jarosława Kaczyńského v parlamentu je od té doby poměrně vratká a musí nadbíhat radikálovi Ziobrovi. Ten tlačí Kaczyńského k stále radikálnějším euroskeptickým pozicím.
Místo peněz na rozvoj tak nyní má Polsko platit pokuty vyměřené Soudním dvorem Evropské unie za nedodržování vlády práva a za pokračující těžbu v dole Turów u české hranice. Na polském internetu jsou nyní populární různá „počitadla pokut“ vůči Unii, kde každým dnem naskakuje více než milion eur. Pro euroskeptiků je to ovšem jen další pádný důvod ke kritice „diktátu Bruselu“.
Čtěte také
Od srpna se pak do hledáčku médií dostala další krize – ta na bělorusko-polské hranici, kam režim Alexandra Lukašenka posílá tisíce migrantů zejména ze zemí blízkého a středního východu. Co by nemuselo být velkou migrační krizí – do Evropy se po Středozemním moři dostává stále mnohem více lidí – přerostlo v krizi humanitární, jelikož polská vláda odmítá migrantům překračujícím polskou hranici poskytovat základní pomoc.
Navíc, jak dokládají četná svědectví, je v rozporu s mezinárodním právem násilně vyváží zpět na běloruskou stranu. Není tak divu, že z příhraničních bažin a lesů jsou hlášena úmrtí – jejich skutečný počet se ale nedozvíme, jelikož vláda vyhlásila v pohraničním pásmu v části Podleského a Lublinského vojvodství výjimečný stav. Do této zóny nemají přístup novináři ani humanitární organizace.
Čtěte také
Je jen těžko představitelné, co zažívají tito lidé – včetně rodin s malými dětmi – v mrazivých teplotách, vydáni napospas brutálnímu zacházení jak ze strany běloruských, tak polských ozbrojených složek.
Ačkoliv Polsko nepřijalo pomoc od Evropské unie v řešení situace na hranici, tentokrát se konflikt nekoná. Sice zaznívá i od evropských představitelů, že s migranty by se mělo zacházet dle mezinárodních úmluv, jsou to ale jen slabé hlasy tváří v tvář geopolitickému konfliktu s Běloruskem, v němž bohužel hrají životy lidí prchajících z válečných zón jen instrumentální úlohu.
Evropská unie také volí razantní přístup k ochraně hranic, a tak nelegální praktiky Polska tiše přehlíží. Veřejné mínění o situaci zůstává hluboce rozdělené.
Aby toho nebylo málo, těsně před Vánoci se PiS – snad v reakci na několik personálních skandálů a rostoucí ceny – rozhodlo pro konfrontaci se Spojenými státy, když schválilo nový mediální zákon, evidentně namířený proti Američany vlastněné opoziční stanici TVN. Prezident Andrzej Duda ale zákon vetoval, a tak byl souboj o nezávislost médií – alespoň prozatím – odložen.
Žít v takto konfliktní společnosti je nepochybně vyčerpávající pro kohokoliv, kdo sleduje veřejné dění (a to jsme ani nezmínili pokračující covidovou krizi). Polská vláda v tomto roce opět udělala, co mohla, aby se ještě více vzdálila demokratickým principům.
Příští volby se konají až v roce 2023. Je otázkou, co z nich do té doby zbude.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
