Petr Janyška: Zemřel patriarcha francouzské krajní pravice Jean-Marie Le Pen
Jean-Marie Le Pen byl po desetiletí a stále zůstává temnou figurou francouzské politiky, symbolem krajní pravice. Ztělesňoval všechny její nejhorší stránky: obdiv k nacismu a italskému fašismu, kontakty s bývalými nacistickými kolaboranty včetně členů SS, popírání vyvražďování Židů, otevřený antisemitismus, násilnictví, provokace, urážky, skandály, jež měly soudní dohry a tresty. A později neustálé strašení přistěhovalectvím.
Od války se ve Francii samozřejmě na pravém okraji objevovaly různé tváře a uskupení, všechny po nějaké době zanikly, ale zůstával Le Pen a od 70. let jeho strana Národní fronta, která je integrovala. Snad žádné jiné jméno nevydrželo v novodobé francouzské politice tak dlouho, jako to jeho.
Čtěte také
Pro svou politickou dráhu a stranu zaangažoval Le Pen celou svou širokou rodinu, dcery, zetě, vnučky a vytvořil z nich jakýsi rodinný klan, baštu krajní pravice. Když se rozhodl pro politický důchod, prosadil do vedení strany svou dceru Marine Le Penovou, která je tam dodnes hlavní figurou. I současný mladý předseda strany Jordan Bardella patří jako partner jedné Le Penovy vnučky ke klanu.
Sám Jean-Marie Le Pen vyšel z chudých poměrů Bretaně. Ve škole u jezuitů se naučil rétoriku a díky tomu byl celý život šikovným a obávaným řečníkem. Několikrát jsem ho na veřejných shromážděních zažil a bylo dosti hrozivé vidět, jak dovede hypnotizovat a manipulovat dav svých stoupenců.
Mluvil k němu literární francouzštinou, jejíž finesy musely většině z davu unikat (používal i imperfektum subjonctivu), obsah toho, co říkal, byl ale zcela neortodoxní a agresivní.
Od svých studií se celý život politicky angažoval na krajní pravici, v sedmadvaceti byl už za jednu takovou stranu poslancem. Za alžírské války sloužil jako dobrovolník u parašutistů a později doznal, že prováděl mučení. Celý život vyčítal generálu de Gaullovi, že poskytl Alžírsku samostatnost.
Čtěte také
Šok druhého kola prezidentské volby
V 70. letech spolu s několika bývalými příslušníky SS založil nevýznamnou stranu Národní frontu, od italských neofašistů přejal jako znak tři plameny. Dlouho o něm kromě občasných skandálů nikdo nevěděl, až se v roce 2002 překvapivě dostal do druhého kola volby prezidenta. Tu sice s Jacquesem Chirakem prohrál, dostal 18 procent a pro většinu Francouzů byl zcela nepřijatelný, od té doby se ale jeho jméno skloňovalo ve vysoké politice.
Když v roce 2011 jeho dcera Marine převzala stranu, rozhodla se pro velký reset s cílem vymanit se z image extrému a dobýt prezidentský úřad. Stranu přejmenovala na Národní sdružení, se svým otcem se veřejně rozešla, nechala ho dokonce ze strany vyloučit, do jejího čela dosadila mladičkého Jordana Bardellu, přitažlivého pro část mládeže.
A výsledkem bylo, že loni ve volbách se její Národní sdružení stalo nejpočetnější stranou v parlamentu a má vliv na to, zda se udrží vláda. Stala se součástí hlavního proudu.
Jean-Marie Le Pen tak na francouzské scéně zůstává stále přítomný a dnes mají členové jeho přejmenované strany problém, jak se k jeho dědictví postavit. Nechtějí ho popřít, zároveň jim ale v jejich národovecko-populistické strategii připomínka jeho extrémismu škodí.
Autor je politický komentátor a bývalý velvyslanec ve Francii
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
