Petr Janyška: Polsko vyhlásilo podél hranice kvůli uprchlíkům výjimečný stav
Ve Varšavě je v jednom parku památník se slovy díků za přijetí a záchranu 120 tisíc Poláků v době 2. světové války. Komu jsou díky určeny? Íránu. Ta země tenkrát, v roce 1942, tu masu zbídačelých utečenců ze sovětských internačních táborů přijala, nakrmila, ošatila, léčila. Přestože šlo o lidi jiné kultury, jiného náboženství, jiných tradic než byl hostitelský Irán. Přestože těch Poláků bylo takové množství.
Dnešní Polsko o tehdejší pomoci svým běžencům už ale neví. Má teď na své východní hranici naopak skupinu utečenců z Afghánistánu, ze země, kam se vrací hrůza, mučení, bičování, sekání paží, ženy odsouzené k celoživotní podřízenosti.
Čtěte také
A ty lidi drží silou za svou hranicí a nechce slyšet o právu na mezinárodní pomoc lidem v ohrožení. I když o ni podle médií formálně požádali a přestože její odmítnutí je v rozporu s ženevskou konvencí.
Polskem tak už nějakou dobu hýbou záběry na skupinu asi 32 utečenců v zemi nikoho, kteří nemohou ani zpátky do Běloruska, ani dopředu do Polska. Z obou stran je obklopují vojáci. Utečenci spí na zemi, vodu pijí z potoka, nemají kde konat diskrétně potřebu.
Po zhlédnutí záběrů za nimi přijeli katolický kněz, protestantský pastor, opoziční poslanec a další s balíčky jídla a vodou v PET lahvích. Obyčejný lidský soucit. Vojáci jim ale podle médií nedovolili nic z toho předat, nedovolili jim se k běžencům přiblížit, poslance zadrželi.
Morální i politický problém
Polsku se tak otevřel velký problém, který hned tak neskončí. Má rozměr jak morální a humanitární, tak zahraničně i vnitropolitický. Morální spočívá v tom, že vláda odmítá projevit lidský soucit vůči bytostem v nouzi. Jako by Polsko zapomnělo na slovo solidarita.
Čtěte také
Politický potom v tom, že Polsko se stalo terčem msty běloruského autokrata Alexandra Lukašenka vůči Evropské unii za její sankce a za podporu domácí opozice. Přepravuje na polskou hranici utečence ze Středního Východu, kteří míří do západní Evropy, podobně jako to dělá s Litvou a s Lotyšskem.
Podle polského ministerstva vnitra se tak v srpnu pokusilo přejít hranici z Běloruska 2100 osob, pohraničníci v tom polovině zabránili. Pro téměř 40milionové Polsko to nemusí být tragédie, na takovou situaci ale není připraveno.
Problémem je metoda, jakou se ji vláda snaží řešit. Místo konstruktivní debaty napříč politickým spektrem sahá po silovém řešení. Zcela v duchu toho, jak Jarosław Kaczyński a jeho lidé spravují zemi.
Teď se tak stalo něco, co země nepamatuje od dob generála Jaruzelského v roce 1981: parlament vládě schválil zavedení výjimečného stavu. A to pro pásmo kolem východní hranice, zatím na třicet dnů. Vláda argumentuje vážnou situací, ohrožením obyvatelstva, zmiňuje pravidelné rusko-běloruské vojenské cvičení Západ 2021, které prý vytváří napjatou situaci.
A protože jsme v Polsku, kde je společnost i politická scéna rozdělena na dva nesmiřitelné tábory, opozice výjimečný stav kritizuje a hlasovala proti jeho zavedení. Podle ní je přehnaný a neodpovídá realitě, situaci lze zvládnout bez něj. Umožní prý vládě znemožnit jakoukoli kontrolu toho, co se na hranici děje. Novináři ani veřejnost totiž nebudou mít do pásma kolem hranice přístup. Vyvolá prý falešný pocit celonárodního ohrožení, jaké ve skutečnosti nehrozí.
Přitom naopak v době covidu, kdy skutečně umíraly tisíce lidí a situace byla vážná, premiér odmítal vyhlásit stav nouze.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
