Veronika Lefrancois: Ženovraždy v Itálii

Spolu s Českou republikou, Lucemburskem a Slovinskem eviduje Itálie ročně nejnižší počty vražd v Evropské unii. V loňském roce, poznamenaném covidovou pandemií, bylo na Apeninském poloostrově spácháno méně než 300 vražd, věc naprosto nepředstavitelná před takovými třiceti lety, kdy ještě organizovaný zločin ovládal celou zemi.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Itálie se snaží chránit děti před sociálními sítěmi

To všechno zní jako dobrá zpráva. Pokud se ale člověk do statistik ponoří poněkud hlouběji, zarazí ho jedna skutečnost: i když celkový počet vražd oproti předešlému roku poklesl o 14 procent, zvýšil se naopak počet ženských obětí – v průměru dvě za týden. Jak předvídali kriminologové, následkem loňské dlouhé karantény se dostal do popředí fenomén domácího násilí a vraždy žen se ještě více přesunuly z ulic do lidských domovů, do prostředí rodiny.

Přitěžující okolnost

V Itálii existuje přímo právní termín pro tento typ zločinu založeného na pohlaví: femminicidio, česky by se možná dalo říct ženovražda. Tento specifický pojem, který ještě před deseti lety málokdo používal, se v poslední době v médiích objevuje pravidelně. Nejde pouze o zločin, jehož obětí je žena. Jedná se o vraždu motivovanou pohlavní diskriminací, většinou spáchanou v rámci partnerského vztahu. Podle zákona, přijatého v roce 2013 a ještě posíleného v roce 2019, by měl být tento typ násilí považován za přitěžující okolnost, zvláště pokud je pachatelem manžel, partner nebo milenec.

Čtěte také

Domácí násilí v pandemii zesílilo. Pomoc hledá až o polovinu víc lidí

„Ženovraždy“ jistě nejsou pouze italský problém. Nicméně mnozí mají za to, že jsou v italské kultuře hluboce zakořeněny. Vždyť už Dante ve své Božské komedii vylíčil tragický příběh krásné Francesky da Rimini, kterou ve 13. století zavraždil vlastní manžel, když odhalil, že ho podvádí. Podobné násilí se objevuje v mnoha dalších literárních a filmových dílech, kde jsou často vraždy z vášně omlouvány silou emocí, které pociťuje především žárlivý muž.

Nedávná minulost

Ještě do roku 1981 italská legislativa uznávala takzvané zabití ze cti. Pokud manžel, otec nebo bratr přistihl ženu v nelegitimním poměru, měl právo na záchvat hněvu. A jestliže v této situaci zareagoval spontánně tak, že zavraždil ji a případně i jejího milence, byla mu uznána polehčující okolnost, protože takzvaně hájil svou čest. V tomto případě pak mohl tribunál vrahovi výrazně zmírnit trest. Namísto 25 let, obvyklých za obyčejnou vraždu, si obhájce cti odseděl pouhých pět až šest let.

Pojem vražda ze cti naštěstí z italského soudnictví vymizel, ale násilí, které na svých družkách páchají jejich nejbližší, je v místní, tradičně patriarchální společnosti stále přítomné. Přitom podle usnesení Evropského parlamentu z roku 2011 jde o jednu z nejzávažnějších forem porušování lidských práv na základě pohlaví. Toto násilí nejenže odráží, ale i posiluje nerovnosti mezi muži a ženami. Je zapotřebí nadále vzdělávat a informovat muže i ženy o tom, že láska nemá zabíjet.

Autorka je publicistka