SERIÁL

Vědecké putování po Gruzii. Proč tady Češi investují ve velkém?

Elektrárna Zahesi v Gruzii

Redaktor Petr Kološ se vydal za Vědeckým dobrodružstvím až na samé rozhraní Evropy a Asie. V Gruzii navštívil místa zasvěcená energetickému průmyslu i chudý venkov.

Gruzie patří mezi tzv. prioritní země. Za posledních deset let putovalo z Česka do státu při východním okraji Černého moře víc než půl miliardy korun. S nimi přijela i řada našich expertů.

Zastaralé protipovodňové systémy

Tuzemská firma Energo-Pro a.s. se rozhodla ve velkém investovat do gruzínské energetiky a skoupila 15 významných vodních elektráren. Jednou z českých investic je i elektrárna Zahesi nedaleko Tbilisi.

Zařízení kousek za hlavním městem je ale zastaralé – navrženo a postaveno totiž bylo už před sto lety. A tak tu nefunguje žádná automatika a monitoring je pouze vizuální.

„V podstatě se snažíme zavést to, co máme v Čechách. Přehrada bude osazena snímači. Monitorovací systém tady zatím nemáme, protože piezometry, které sledují tlak vody a napětí v základové spáře, znamená vyvrtání dlouhých průzkumných vrtů. A to není vůbec jednoduché,“ říká zástupce firmy David Smékal.

Úplně prvním krokem je podle Smékala získání potřebných dat od gruzínského Hydrometeorologického institutu. „Na základě těchto dat budeme zkoumat, jestli je to dílo vůbec schopné převést povodňovou vlnu a v jakém stupni,“ dodává.

Jemná práce se odvádí v Česku

Zatímco u nás se na výrobě elektrické energie podílejí obnovitelné zdroje pouhými 6 %, v Gruzii je to 80 %. Nejstarší tamní elektrárna funguje už od roku 1927. A většina toho, co je v ní nové, pochází z Česka.

„Potřebujeme obrábět místa, která se v chodu točí a tady v Gruzii jsme bohužel nenašli firmu, která by si s tak jemnou prací dokázala poradit,“ vysvětluje technik David Smékal, proč se většina rozebraných turbín vozí až do Čech a pak zase zpátky za Černé moře.

Dříve prý patřily elektrárny k vysoce střeženým strategickým místům. V projíždějících vlacích se dokonce musela zatemňovat okna, aby cestující nemohli zařízení vidět.

Nedaleko nejstarší elektrárny v zemi se nachází i ta nejmodernější. Dokončena a spuštěna byla v roce 2006 a ke spalování zemního plynu tady slouží turbíny, které technicky vycházejí z amerických leteckých motorů.

Studny na ostře střežené hranici

Před jedenácti lety proběhly boje o Jižní Osetii. Dědictvím konfliktu je takzvaná linie dotyku, ostře střežená hranice, v jejíž blízkosti si lidé museli zvyknout na omezený pohyb po okolí a přítomnost ruských vojenských hlídek.

Jedním z hlavních problémů oblasti se ale staly problémy s vodou, které pomohla vyřešit Česká rozvojová agentura. Ta vypsala téměř desetimilionový grant na výstavbu studní. Nádrže na ocelových konstrukcích přivádí ke Gruzíncům pitnou vodu dodnes.

„Jsou to stometrové vrty a nad studnou je sedmikubíková nádrž napojená na vodovod. Obecní vodovody byly místní samosprávou vystavěny až později,“ popisuje zařízení zástupce české ambasády v Tbilisi Jan Černík.

Ne do všech domácností ale vodovod sahá, a tak si některé rodiny musí vodu stále nosit. Přesto Jan Černík připomíná, že to nejdůležitější – včas sem vodu dostat – se povedlo. „Důležitá byla rychlost. Hrozilo, že se po válce spustí velká migrační vlna,“ říká.

České kynologické know-how

Gruzie patří mezi významné tranzitní země, a proto mají celníci často plné ruce práce. „Drogy jsou pro Gruzii velký problém. Jsme na několika významných přepravních trasách. Jednou z nejvýznamnějších je tzv. heroinová cesta z Íránu,“ říká Irina Siguaová z místní celní správy.

A protože se v boji s pašeráky drog ukázala jako nejefektivnější síla psího čenichu, sázejí Gruzínci na nasazování speciálně cvičených služebních psů. Právě s jejich výcvikem pomáhají v Gruzii i Češi. Na rozdíl od některých jiných zemí jsou totiž ochotni podělit se o své know-how.

Pes pracuje v daleko širším rozsahu. Jeho čichové ústrojí je schopné zkontrolovat kompletní kontejner během několika minut.
Petr Müller, Celní správa České republiky

„Rozdíl je v tom, že oni nemají pro výcvik k dispozici ostré látky. To znamená, že nemají vzorky heroinu nebo kokainu. Naše celní správa těmi vzorky disponuje, takže výcvik je daleko intenzivnější,“ vysvětluje Petr Müller, který má na starosti kynologii české celní správy. Dodává ale, že Gruzie už legislativně pracuje na tom, aby mohla ostré vzorky pro výcvik používat.

Člověk v tísni pomáhá včelařům

Jedním z tradičních produktů gruzínského venkova je med. „Včelařství je jedno z nejvýnosnějších zemědělských odvětví v Gruzii, ale jsou tam bariéry v nedostatku odborných znalostí a absence sdílení zkušeností. Malí a střední včelaři navíc používají zastaralou technologii,“ vysvětluje Štěpán Bubák z neziskové organizace Člověk v tísni.

Česká neziskovka tak pomáhá místním právě tyto bariéry překonávat. „Profesionální včelaři dávají školení malým a drobným živnostníkům. Ti, kdo se účastní takových školení, mají možnost se zapojit do jenoho z kol grantové soutěže a představit své projekty, které pak ve výběrovém řízení mohou být podpořeny,“ popisuje Bubák systém, kterým jsou distribuovány finanční prostředky, jež má organizace k dispozici.

Musíme se spojit a ne si konkurovat, když chceme dělat pořádný byznys. A nám se to společnými silami daří.
Láličank Seviányová

Jednou z úspěšných včelařek regionu Guria je učitelka místní základní školy Láličank Seviányová. Ta provozuje zhruba 70 včelínů a se starostí o ně jí dokonce pomáhají sousedé.

„Byla jsem tu před deseti lety první, kdo se včelám začal intenzivněji věnovat,“ říká a dodává, že se stala vzorem pro další místní obyvatele, kteří s chovem včel začali také.

Vědecké dobrodružství Petra Kološe poslouchejte každé ráno v 7:25 od 17. do 21. června.

Spustit audio
autoři: Petr Kološ, Zuzana Marková