Dvanáctý říjen je v moderních dějinách terorismu zapsán krvavým písmem hned dvakrát. Nejprve v tomto dni v roce 2000 zaútočila dvojice sebevražedných atentátníků, napojených na organizaci al-Káida, v adenském přístavu v Jemenu zabila na americké vojenské lodi Cole sedmnáct členů posádky a třicet devět zranila. O dva roky později sebevražedný atentáník z okruhu organizace Džamá Islamíja, souznící s al-Káidou, zaútočil na dva populární noční kluby v letovisku Kuta na indonéském ostrově Bali.
„Organizace Islámský stát, jako jakási protostátní entita, je opravdu na lopatkách. Ale mimo kontrolu syrské vlády, respektive syrsko-arabsko-kurdsko-americké koalice pořád zůstává území o velikosti až stovek km²,“ tvrdí novinář Szántó.
Druhým dechem ale přiznává, že podhoubí, na kterém nakonec vyrostla původně jen pobočka teroristické al-Káidy, která pak ale zmorfovala do podoby IS, zůstává pořád živě. „Hlavně v odlehlé pouštní oblasti. Ale definitivní pád IS asi přijde až v okamžiku, kdy přestane žít chalíf Abú Bakr al-Bagdádí. Stejně, jako to bylo v případě Usámy bin Ládina.“ Je tedy aspoň klid zbraní, nebo válečný zpravodaj očekává ještě nějaké tvrdé boje?
To nejhorší tam teprve bude
Válka proti takzvanému Islámskému státu v Iráku definitivně skončila a džihádisté už v zemi neovládají žádné území, přináší britský Daily Telegraph oznámení iráckého premiéra Hajdara Abádího. Podle něj irácké síly skupinu vyhnaly z posledních útočišť a Irák má teď plnou kontrolu nad svými hranicemi se Sýrií.
„Jsem hluboce přesvědčený, že provincie Idlib bude to nejhorší, co jsme zatím v Sýrii viděli.“ Je tam totiž obrovská koncentrace jak civilistů, tak ozbrojenců. Jsou tam lidé, kteří před válkou žili sekulárním životem a dnes se od nich prý až brutálně vyžaduje dodržování právního kodexu, který tady známe pod označením šaría.
„Jsou tam 10tisícové skupiny, podle mých odhadů ale i až 40tisícové, válečných veteránů, kteří bojují už do roku 2011. Jsou opravdu odhodláni dál bojovat. Mají k dispozici těžké zbraně, které tam před několika měsíci začalo dodávat Turecko, a pokud nedojde k málo pravděpodobnému politickému řešení, tak největší bitva bude právě v Idlibu.“
Napětí mezi uprchlíky je obrovské
ROZHOVOR. K silvestrovskému teroristickému útoku v istanbulském klubu se přihlásil takzvaný Islámský stát, se kterým je Turecko ve válce. Pokud atentát opravdu provedli islamisté, nejde zřejmě o jejich poslední útok v zemi. Prezident Recep Tayyip Erdogan označil silvestrovské násilí za pokus vyvolat v zemi chaos a vyzval Turky k jednotě.
Podle novináře Szántó je zcela předčasné nejen prezentovat války za skončenou, ale i vyzývat uprchlíky, aby se vrátili domů, jak s tím začala syrská vláda. „Provincie Idlib měla před válkou kolem 1,5 milionu obyvatel. Teď je tam dvojnásobek, až 3 miliony. Napětí vnitřních uprchlíků je tak v zemi obrovské.“
„Provincie Idlib přitom leží na hranici s Tureckem a Libanonem, kde jak známo je taky velká koncentrace migrantů. Toto obrovské množství lidí se podle mne dá na útěk. Takže předpokládat, že na vnějších hranicích je klid, nedává moc smysl.“ Navíc prý celá třetina Sýrie, tedy vše, co leží za řekou Eufrat, je prý pořád mimo kontrolu vládních vojsk. „A zapomínat ani nemůžeme na nemalý kontingent tureckých vojáků nebo na Kurdy, kteří se jen tak Sýrii nevzdají.“
Nejvíc jim pomohli blízkovýchodní země
Kolik migrantů je dnes mimo Sýrii, je podle novináře těžké říct. Ale pokud se zejména v Evropě hovoří o tom, že se o „své“ lidi měly postarat blízkovýchodní země, tak „já tvrdím, že oni se o ty své postarali zdaleka nejvíc… Miliony uprchlíků mají na svých územích nejen Turci, ale i Jordánsko, země Perského zálivu, Libanon, Libye, Egypt nebo Irák, který má sám plno problémů,“ dodává Jakub Szántó.
Co si novinář myslí o kauze syrských sirotků, o které se tady nedávno tak mluvilo? Poslechněte si audiozáznamu rozhovoru Jana Bumby a Jakuba Szánto.
