Samozvaný Islámský stát využívá chaosu k nové kampani v Iráku a Sýrii

9. únor 2018
Západní část iráckého mosulu po týdnech těžkých bojů

Koaliční síly donedávna bojující proti takzvanému Islámskému státu stále častěji rozdělují sektářské konflikty. Bojovníci samozvaného chalífátu tím dostali čas přeskupit síly a opět útočit na územích Iráku a Sýrie, odkud už byli vyhnáni. „Teroristická organizace od října páchá denně atentáty a útoky,“ napsal deník The Times. Mimo jiné se džihádisté opět uchytili v severozápadní Sýrii, odkud opět vedou kampaň proti režimu Bašára Asada, ačkoli před dvěma lety je spojenci z této enklávy vytlačili.

Bojovníci s černou vlajkou se opět objevili v guvernorátu Hamá. Nyní ovládají oblast o rozloze tisíc kilometrů čtverečních na pomezí provincií Aleppo, Hamá a Idlib. V Iráku se od konce minulého roku takzvaný Islámský stát dopustil 440 bombových útoků, přestřelek, vražd a únosů. Zvlášť silní jsou jeho bojovníci v provincii Dijála, v některých částech provincie Mosul a také v Anbáru, kde se podle Timesů skrývá „chalífa“ Abú Bakr Bagdádí.

Návrat samozvaného Islámského státu začal ve chvíli, kdy se loni v říjnu v Kirkúku proti sobě obrátili kurdští pešmergové a irácká vládní vojska. „Obě tyto skupiny přitom vycvičili Američané, a obě společně vyháněly chalífát,“ upozorňují Timesy.

Osvědčená taktika

„Během tří let dokázal Irák s pomocí koaličních partnerů včetně pešmergů odvrátit strategickou katastrofu a zvítězit. Pokud ale v Iráku neskončí politické zmatky a dál bude pokračovat sektářské násilí a neuvěřitelná korupce, povstalecký požár se může opět rozhořet,“ řekl deníku blízkovýchodní analytik Anthony Franks. Organizace Islámský stát se podle něj vrátila k osvědčené povstalecké taktice. Systematicky likviduje starosty a kmenové vůdce, takže zemi pak chybějí organizátoři a lídři. Od října padlo 142 představitelů bezpečnostních složek. Džihádisté také systematicky berou rukojmí a žádají vysoké výkupné.

V zemi je zhruba sedm tisíc amerických vojáků, necelá polovina se má ale přesunout do Afghánistánu. Přesto Washington nechce zopakovat chybu z roku 2011, kdy Američané odešli a mocenské vakuum vyplnili teroristé. „V roce 2014 se irácká armáda rozložila a jedinou organizovanou vojenskou složkou se stal Islámský stát,“ řekl Timesům koaliční mluvčí, plukovník Ryan Dillon. Minulý týden americký prezident Donald Trump v Poselství o stavu Unie ocenil vyhnání takzvaného Islámského státu z okupovaného území, dodal ale, že džihádisté ještě zcela nekapitulovali.

Syrská armáda tento týden začala s protiofenzívou a vytlačila chalífát z devatenácti vesnic. Současně ale síly Bašára Asada nechaly bojovníky pod černou vlajkou přejít přes své území, a nasměrovaly je proti jiným povstaleckým skupinám podporovaným Američany. „Islámský stát s podporou ruských bombardérů zabírá další území,“ tvrdí Muhammad Rašíd z milic Džajš al-Nasr. „Jak jinak by se mohli dostat z východu země do Idlibu? Museli projít přes režimní území,“ tvrdí povstalecký vůdce.

Zdatní v chaosu

Podle analýzy Timesů samozvaný Islámský stát umí fantasticky využívat chaosu. A situace je v Sýrii natolik zmatená, že mnohdy ani přímí účastníci konfliktu neumějí říci, proti komu právě bojují a jaké mají strategické cíle. „Turecko coby členská země NATO válčí s Kurdy, které podporují Spojené státy. Asadův režim bojuje se Svobodnou syrskou armádou, která je spojencem Turecka, ale na boji proti Kurdům se Damašek s Turky shodne. Rusko, které má v zemi pozemní i vzdušné síly, vystupuje coby spojenec Asada, Turků a Kurdů současně,“ vypočítává komplikovanou situaci deník The Times.

Donald Trump (CPAC 2011 in Washington, D.C.)

V Iráku zase kurdská autonomní enkláva dlouhé měsíce bojuje s ústřední bagdádskou vládou, přičemž Británie a Spojené státy stojí na obou stranách tohoto konfliktu. Ten navíc otřásl poslední částí země, která byla jako jediná v uplynulých letech relativně stabilní. A mezi tím vším džihádisté odpalují v Bagdádu jednu bombu za druhou.

Nový vzestup takzvaného Islámského státu, domněle poraženého a rozdrceného, je podle Timesů logickým důsledkem mocenského vakua. Zatímco Západ se rozhodl považovat samozvaný chalífát za největší blízkovýchodní hrozbu, ostatním účastníkům války všech proti všem se chalífát z různých důvodů a v různých situacích hodí. Je totiž nepřítelem všech, což znamená, že čas od času se může stát krátkodobým spojencem kohokoli – proti tomu, kdo momentálně vadí víc.

Turecké útočiště

Zatímco Američany vedená koalice se snaží vést špičkovou technologickou válku a nasazuje nejlepší zařízení k monitorování teroristů, ostatní hráči si mohou dovolit chalífát čas od času ignorovat. Turecko během uplynulých let ochotně poskytovalo džihádistům útočiště, protože mají společného nepřítele: syrský režim. I vláda v Damašku ovšem přiznává, že expanzi takzvaného Islámského státu nebránila, protože na rozdíl od Al-Káidy a Svobodné syrské armády (FSA) neohrožovala velká syrská města. Asadův režim bombardoval raději povstalce a džihádisté mezitím potichu rozšiřovali své teritorium.

„A tak nyní, když se o sever Sýrie bijí Turci, povstalci, damašský režim i Kurdové, má Islámský stát zase jednou čas dělat, co se mu zlíbí,“ zamýšlejí se Timesy. Koalice sice umí shazovat bomby, ale potřebuje i pozemní síly, a ty jsou momentálně zaneprázdněny jinde. A je fakt, že pouštní oblast mezi východní Sýrií a západním Irákem nebyla nikdy tak docela pod kontrolou ústřední vlády. Kmenoví vůdci se tam hlásí také o slovo. V těchto tvrdě konzervativních islámských enklávách není radno nikomu věřit.

„Američané a Britové se už v roce 2003 poučili, že vyhlásit válku je jedna věc, ale zajistit stabilitu na rozsáhlém dobytém území je něco úplné jiného. V Iráku i Sýrii jsou nyní rozhodnuti stůj co stůj nezopakovat starou chybu. Jenže v každé válce plány a dobré úmysly až příliš snadno přicházejí vniveč,“ končí britský deník The Times.

  • Zahraniční
  • Irák
  • Sýrie
  • Islámský stát