Válečné strany se nakonec dohodnou. Mezitím nás ale koupou v denních obrazech krve, myslí si režisér thrilleru Promlčeno Sedláček

„Oni (politici) se nějak musejí dohodnout, zatím jsme ale jejich oběti. V tom smyslu, že nás koupou v denních obrazech krve. Zjevně se nějak dohodnout chtějí. Potichu. Protože jinak by Američané tohle neudělali. Mohli (Putinovi) sáhnout na majetek, ale neudělali to. Možná je to tím, že řada našich představitelů byznysu i politiky – i ukrajinských a ruských – mají stejné právní kanceláře a právníky, kteří spravují jejich majetky v Panama Papers,“ uvažuje Sedláček.

Nechci znovu vidět mrtvé dítě na titulní stránce.
Robert Sedláček

Čtěte také

Zmrtvýchvstání Kyjevské oblasti. Lidé se tu snaží navázat na svůj předchozí život, hlásí z místa reportéři

Scenárista a režisér tak naráží na praní peněz v daňových rájích. Zároveň přiznává, že nechce stále číst o vraždách na Ukrajině.

„Nechci znovu vidět mrtvé dítě na titulní stránce. Protože mi to za jedno nedělá dobře – od té doby, co mám sám potomky.“

„A za druhé já vím, že Putin je agresor – a co k tomu jako dál dodat? Má tu medvědí nafouklou tvář – a teď se tam zjevuje vždy i v nějakých úplně banálních setkáních a (novináři) k tomu nic víc neříkají. My se pak utápíme v každodenní krvi, kterým je ale každý konflikt.“

Svůj díl nese i Západ

Sedláček se také domnívá, že svůj podíl na válce nese i Západ. „Mělo by se o tom mluvit, ale v těch novinách by měly být i souvislosti pro zvídavější čtenáře. Mělo by tam být i to ,bé‘ – že současná situace je důsledkem nějakých třiceti let, což je hrozně dlouhá doba, za kterou se svět změnil. A také na tom Západ má svůj podíl. Západ, ke kterému, zaplať pánbůh, patříme.“

Stokrát opakovaná lež se stává něčím zhoubným uvnitř člověka.
Robert Sedláček

Sám by tak přivítal, aby nezmizela debata o energetické politice a jejich privátních zájmech či diskuse o maržích. „A mělo by tam zaznít, že na podzim možná budeme v situaci, kdy se budou škrtat nuly na bankovkách. Jen je teď před létem a uprostřed ukrajinské války. Takže na náš lokální konflikt s vlastní chudobou budeme nepřipraveni.“

Čtěte také

Když Putin straší jadernou bombou, musí Západ děsit stokrát víc. Tady patří jen hrubá záplata, míní dramatik Steigerwald

Jinými slovy tak opakuje už dřív vyslovenou myšlenku, podle které díky jednostranné informační, emocionálně silné kampani se vytlačila emocionálně silná témata například kolem našich peněženek.

„Každá nová zpráva, která není přímo z bojiště, tak říká, že ten imperátor z Kremlu dělá z území o velikosti Francie střelnici. A že není síla, která by ho zastavila… Střílí do měst, což je v Evropě opravdu dlouho něco nevídaného.“

„My máme od začátku svou pozici definovanou silnými slovy a silnou podporou – ale i ta je různorodá, protože každá země má své geopolitické zájmy. Suma sumárum mi z toho vychází, že se dál budeme každý den trápit příšernými záběry z ukrajinských měst.“

Čtěte také

Zuzana Válková: O tom, co prý musí vidět každý, a hranicích empatie

Válečné zpravodajství je vlastně podle Sedláčka propaganda z obou stran. „Je to taková zvláštní situace, kdy člověk pořád žije v něčem, co vidí, že je zjevné – že silnější napadne slabšího. Zároveň s tím dostává informaci, že za to může Západ. A to, že za to může Ukrajina, je součástí každé zprávy, protože musíme mít i vyjádření druhé strany. Je to propaganda, ale stokrát opakovaná lež se stává něčím zhoubným uvnitř člověka, který přemýšlí.“

„Až budou ty strašlivé záběry trvat pátý měsíc – a Rusové umějí dělat peklo na zemi –, tak si řekneme, jestli si ti Ukrajinci taky za to třeba nemohou sami,“ uzavírá Sedláček svůj apel na novináře, kteří jsou ze dne na den schopni vyslovovat nad kýmkoli a čímkoli soudy.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu. V pořadu se od Roberta Sedláčka dozvíte i to, proč je jeho nový thriller Promlčeno inspirovaný skutečnými událostmi zločinů z 90. let.