V Polsku se nedaří odškodnit oběti holocaustu

25. duben 2017

Svět ve 20 minutách

Ženy při práci v koncentračním táboře Ravensbrück|foto: CC-BY-SA, German Federal Archives, Bundesarchiv, Bild 183-1985-0417-15

Britský deník Guardian píše, že se Polsku údajně nedaří plnit sliby z Terezínské deklarace, které se týkají vracení majetku zabaveného za holocaustu. V dohodě podepsané před osmi lety se 46 států zavázalo, že se s ohledem na pokročilý věk pamětníků holocaustu pokusí urychlit navrácení majetku, který ve 30. a 40. letech zabavili nacisté. Ze zprávy připravované pro čtvrteční konferenci pořádanou Evropským institutem odkazu šoa ale vyplývá, že Polsko neplní sliby z deklarace. Před válkou mělo přitom nejvíc občanů židovské národnosti z celé Evropy, 90 % z nich se konce války nedožilo.

Polsko, a také Bosnu a Hercegovinu, uvádí zpráva institutu jako jediné země, kde se nepodařilo nastavit vhodné podmínky pro restituce majetku zabaveného buď během holocaustu, nebo za komunistické éry. Polsko je jedinou zemí Evropské unie, státy bývalého východního bloku nevyjímaje, která v postkomunistické éře nedokázala ustavit odpovídající restituční legislativu.

Guardian připomíná, že na světě žije ještě kolem čtvrt milionu pamětníků holocaustu, skoro polovina z nich v chudobě. Odborný výzkum, ze kterého list čerpá, trval tři roky a financoval ho zmíněný Evropský institut odkazu šoa. Plyne z něj, že většina západních států, i když v různé míře, začala vracet majetek hned po válce. Cílem iniciativ z poslední doby, které navazují na apel z roku 2009, bylo, aby se procedura pro žadatele usnadnila.

Polské úřady nemohou pomoci

Jak list uvádí, komunistické režimy vracení majetku oddálily, nebo mu bránily. Zrestituovaný majetek zkonfiskovaly podruhé. V 90. letech vlády střední a východní Evropy zakládaly legislativu, která jeho vracení umožňuje, i když ne všichni žadatelé tuto možnost dostali, píše Guardian. Jak ale dodává, Polsku legislativa zaměřená na restituce židovského majetku chybí. Pokud byl zabaven podle dobových zákonů, dnešní úřady nemohou pomoci. V žádostech o restituce navíc nehraje roli etnický ani náboženský původ žadatele. Zákon přistupuje ke všem žadatelům stejně.

Guardian uvádí na závěr článku výrok sedm-a-osmdesátiletého Bena Helfgotta, který jako dítě přežil Buchenwald a coby člen skupiny sedmi set dětí s podobným osudem se usadil v Británii. V roce 1956 ji reprezentoval na olympiádě. Helfgott poukazuje na morální povinnost států vůči obětem holocaustu i těm, co přežili. Ve zprávě Evropského institutu odkazu šoa se píše, že není možné vztahovat běžné zákony na situaci, kdy velký objem majetku zůstal bez vlastníků kvůli masové vraždě milionů lidí.