V politice se vždy moralizovalo, populisté ale udělali z morálky svou agendu, tvrdí filozof Jirsa
Americký filozof Michael Walzer se před 50 lety ptal, jestli je možné dělat politiku, aniž by si člověk ušpinil ruce. „Nikoli úspěšně,“ cituje v Osobnosti Plus svého amerického kolegu český filozof Jakub Jirsa. Jak se podle něj spojují v osobě politika morálka a etika? „Otázka je, kdo chceme, aby byl naším politickým reprezentantem: eticky čistý politik, nebo úspěšný politik?“ ptá se vědec.
Problém je v tom, že politický úspěch, tedy úspěch reprezentace zájmů či názorů, které chce politik prosadit, obnáší také to, že nebude v každém okamžiku zcela otevřený a upřímný ke konkurentům.
Čtěte také
„V takové situaci může být i problém přistoupit na kompromis nebo uzavřít dohodu, kdy politik ustoupí a něco obětuje,“ poznamenává Jirsa. Nemyslí si však, že bychom v Česku postupně jako občané snáze strpěli politiky, kteří jsou méně mravní. „Spíš jsme asi trochu citlivější a z toho bohužel pramení nedůvěra v politiku, kterou společnost dnes má.“
Problematická je podle něj už sama otázka hodnocení pokrytectví v politice: „V době předvolební kampaně dštím síru na svého politického oponenta a nejraději bych ho zašlapal do země, ale najednou se z něj stane kolega poslanec nebo kolegyně předsedkyně výboru. A v tuto chvíli to ode mě vyžaduje určitou míru pokrytectví.“
Co je měřítkem politikovy etiky?
„Politik usiluje o moc. A pokud je dobrý politik, dokáže tuto moc získat a použít pro formování naší společné budoucnosti. Když se ale ptáme, co politika dělá dobrým člověkem, tak jde o otázku, na kterou mi při výuce jeden semestr nestačí,“ konstatuje filozof.
Čtěte také
Také ale upozorňuje, že ne všechno, co je demokratické, musí být nutně morální. Naopak morální mohou být zároveň i věci, které jsou v jistém aspektu nedemokratické. „Proto rozlišuji mezi liberální demokracií a demokracií jako takovou,“ dodává Jirsa.
Není ale potřeba mít na politiky nějaké vyšší mravní nároky. „Problém je z opačné strany: Politici jsou leckdy vystaveni mnohem větším pokušením než kdokoli z nás, protože rozhodují a tlaky jsou na ně někdy neuvěřitelné.“
„V politice se vždy moralizovalo, ale populismus z toho udělal svoji agendu, kdy populisté říkají, že jsou ti, kteří reprezentují ten skutečný národ, zatímco ostatní jsou zkorumpovaní. Tak se brzy dostávají do agresivního tónu a nepřátelství, který do politiky vnáší,“ odhaluje kořeny politického násilí Jakub Jirsa.
Víc si poslechněte v Osobnosti Plus Barbory Tachecí.
Související
-
Většina argumentů proti eutanazii je chybná. Čeští politici ji měli legalizovat už dávno, říká etik
Eutanazie je povolena zatím jen v několika zemích světa, několik z nich umožňuje tzv. asistovanou sebevraždu. Jak se k této otázce stavíme v Česku, popisuje David Černý.
-
Debata o euru je začarovaný kruh. Politici raději udržují euroskeptickou rétoriku, říká ekonom
„Finanční krize zasáhla jak země s eurem tak i bez něj. To ale euroskeptici nevyzdvihují. Neustále opakují Řecko,“ tvrdí Oldřich Dědek, bývalý viceguvernér ČNB.
-
O evropské volby se zajímají hlavně politici, u Čechů dopadly opět tragicky, uvádí zpravodajka
„V průzkumu Eurobarometru u otázky, zda se zajímají o evropské volby, skončili Češi na úplně poslední příčce z celé Evropské unie,“ upozorňuje Zdeňka Trachtová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
