Ilustrátorka Seifertová: Vlastně se v historii nevyznám, ale věřím vtipu. Proto mají děti moje knížky rády

Hlavním cílem jejího nakladatelství je vzdělávat nejen děti o české historii. Vytvořila už několik ilustrovaných knih, výstav, sedmdesátimetrové leporelo i vzdělávací hry.

Jedním z jejích nejúspěšnějších projektů byl ilustrovaný seriál Dějiny udatného českého národa, ve kterém diváky historií provází český dvouocasý lev dabovaný Jiřím Lábusem.

„Věřím nápadu, fóru a vtipu. To je důležitá věc, aby to nebylo nic plytkého. Takže se hlavně snažím, aby obrázky byly co nejvtipnější, nejzáživnější. A jde to vidět i na tom seriálu, děti ho milují. Jsem za to šťastná,“ popisuje seriál ilustrátorka.

Jak přitom Seifertová řekla pro televizi Polar, sama v dějepise jako studentka moc nevynikala.

„To je takové moje tajemství. Že mají Dějiny takový úspěch, je proto, že se v nich vlastně nevyznám – jako většina lidí. Kdežto historici už ty informace mají v hlavě a myslí si, že to každý ví. Ale neví. To bylo moje plus, že jsem se v dějinách nevyznala,“ přibližuje pro Český rozhlas Plus.

Čtěte také

Cyril Bouda. Ilustracemi oživil stovky knih

Při tvorbě seriálu Seifertová spolupracovala s historiky, například se Zdeňkem Dragounem, který působí v Národním památkovém ústavu v Praze.

„Ten byl kolikrát k historii velkorysejší než já. Já jsem byla takový pedant. Ale moje knížky většinou kontroluje Vladislav Dudák, to je filozof, skvělý spisovatel. To je důležitá věc. Lidé, co mi ty věci kontrolují, by měli být spisovateli, aby věděli, co všechno knížka obnáší,“ je přesvědčená. „Měli by taky mít smysl pro humor. A to Láďa Dudák má.“

Jak to vypadá, když jí práci kontroluje někdo, kdo spisovatel není, zažila podle svých slov při spolupráci s Českou mincovnou.

„Když jsem dělala Historii českých mincí, tak mi jeden numizmatik, původně vybraný pro kontrolu mých věcí, napsal, co všechno mi tam chybí. A dodal mi asi dvě plné stránky složitého textu s cizími výrazy. A že to tam mám dát. Tak to ne. To patří někam jinam,“ vysvětluje výtvarnice.

Radostná Opava

Seifertová zpracovává také dějiny různých českých měst, například v knize Tajemná Ostrava popisuje vznik uhlí či historii místní těžby. Sama pak zdůrazňuje, že Slezsko je odlišné od Česka i Moravy. „Vždycky si žilo vlastním životem, bylo a zůstává své. Navíc Opava je krásná,“ dodává spisovatelka.

Čtěte také

Bohatě ilustrovaná kniha Jekh, duj, trin! seznamuje děti se všedním životem a tradicemi běžné romské rodiny a připravuje je na vstup do školy

„Když přijedete z Prahy na Jižní Moravu, tak cítíte tu negaci. Ostraváci jsou taky jiní, taky jsou často nabručení. Ale to v Opavě nepotkáte. Tam jsou jiní. Jsou takoví mnohem radostnější, pozitivnější,“ myslí si Seifertová.

Zároveň ale spisovatelka vnímá, že mezi dětmi jsou nejpopulárnější pražské pověsti, které mají hororový nádech: „To milují, ty usekané hlavy, tajemný golem, to všechno zbožňují. Ale i pravěk. Podle knížek je pak učím namalovat mamuta nebo Masaryka.“

„Myslela jsem, že moje knížky budou jenom pro děti, které milují humor a které potřebují takhle povzbudit, přilákat k dějinám. Ale kupodivu se to líbí i šprtům. Těm, co se vyznají v datech. Jsou děti, které třeba vyjmenují všechny Přemyslovce, to já bych vám neřekla. A takové potom baví ten humor,“ dodává ilustrátorka Seifertová.

Jak nahrává současná doba ilustracím? Jaký je vztah mladých k historii? A může do budoucna pomoct s ilustracemi umělá inteligence? Poslechněte si celý rozhovor ze záznamu v úvodu článku.