V EU sílí kritika na pomalé očkování, všímá si týdeník Die Zeit

6. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Očkování proti koronaviru v Kanadě

Německý týdeník Die Zeit shrnuje kritiku pomalé vakcinace proti nemoci covid-19, která se objevuje napříč kontinentem. Nejhlasitěji zní z Francie, kde zatím první dávku vakcíny dostalo jen několik tisíc lidí. Nespokojenost s vládní strategií panuje ale i v zemích, které už vyočkovaly přes sto tisíc vakcín, tedy ve Španělsku nebo Itálii.

V Římě se kvůli očkovací strategii rozhádala vládní koalice a spory zavládly mezi centrální vládou a regiony. Obecně se dá říct, že se ve Francii, Itálii a Španělsku vina za pomalé tempo spojuje s národní vládou.

Čtěte také

V Německu je situace jiná, všímá si Die Zeit. Ministr zdravotnictví Jens Spahn z CDU totiž musí před svými kritiky hájit očkovací strategii celé Evropské unie. 

Markus Söder z koaliční CSU tvrdí, že díl viny za nedostatek vakcín v Německu padá na Evropskou unii, která postupuje příliš byrokraticky.

Ministr zdravotnictví Spahn si ale dál stojí za tím, že Evropa může vyjít z koronavirové krize jedině společně. Je prý v německém zájmu, aby měly dost očkovacích dávek i okolní země. Ministrovi přizvukují europoslanci za zelené. Evropská komise podle nich pro začátek víc dávek koupit nemohla.

Macrona čeká obhajoba křesla

Francouzský prezident Emmanuel Macron stojí na začátku nového roku uprostřed tekutých písků, tak začíná svůj sloupek editorka deníku Le Monde. Dočtete se, že ze slibů o propojení pravice a levice zakladatele hnutí Vpřed Republiko zbyl za necelé tři roky v úřadu už jen slogan.

Čtěte také

I tak ale francouzský prezident jde do nového roku opět se sliby pro obě strany politického spektra. Se slovy o ekologické transformaci a referendu se obrací na levicového voliče. Pro ty pravicové zas udržuje sen o ekonomických reformách, se kterým byl zvolen do Elysejského paláce.

Za 15 měsíců se bude Macron ve volbách zřejmě ucházet o pokračování v úřadu. Sloupek v listu Le Monde proto hledá paralely s jeho předchůdci. Nicolase Sarkozyho zastihla ve funkci ekonomická krize, Francoise Hollanda teroristické útoky.

Oba se snažili rok a půl před volbami působit co možná nejsilněji. Ani jeden ale mandát neobhájil. Macron se proto snaží navázat na prezidenty Chiraca a Mitterranda, takže chce nabídnout program, který Francouze spojí. To je ale v koronavirových podmínkách náročné a mnozí už svému prezidentovi odmítají přiznat právo na chybu. Nakonec tedy bude záležet na Macronově schopnosti rozbít opoziční bloky jako na jaře 2017.

Od arabského jara uplyne už 10 let

Arabské jaro nikdy neskončilo, tvrdí to článek v aktuálním čísle časopisu Foreign Affairs. Od vlny demonstrací, které se přelévaly z jedné arabské země do druhé, uplyne letos deset let.

Čtěte také

Žádné velké oslavy ovšem nejsou v plánu. Mnoho lidí by se shodlo na tom, že Arabské jaro selhalo. To by ale bylo přílišné zjednodušení, píše Foreign Affairs. Ačkoliv se Sýrie, Libye nebo Jemen propadly do bludného kruhu násilí, některé příznivější plody revolucí přetrvaly.

Autokraté Blízkého východu musí brát v potaz, že občané můžou kdykoliv vyjít do ulic. Elán arabského jara mohly připomenout nedávné masové protesty v Alžírsku nebo Súdánu. S lidmi se proto musí počítat a mezi vládci s diktátorskými sklony tak roste strach a paranoia z lidové nespokojenosti.

Arabské jaro může v kterékoliv zemi za nějaký čas vybublat na povrch. Za deset let se arabský svět hodně změnil, konstatuje časopis Foreign Affairs - a u kořene mnoha změn k lepšímu či horšímu bylo právě Arabské jaro.

Celý přehled zahraničního tisku, který připravil Ondřej Elbel, najdete v audiu.

Spustit audio

Související