Únor 1990 – Výprava do Ameriky jako triumf revoluce
Možná to byla jenom náhoda, možná symbol. Přesně čtvrt roku po 17. listopadu se z pražské ranveje odlepily dva vládní iljušiny a pořád ještě novopečený prezident Václav Havel se spolu s premiérem, ministrem zahraničí, ministrem financí, hospodářství a dalších klíčových resortů a s mračnem novinářů a přátel vydal na svou nejslavnější cestu. Cílem byly Spojené státy, s mezipřistáním na Islandu a v Kanadě.
Pokud jsou ještě mezi námi, pak na ten týden mezi 17. a 23. únorem 1990 „účastníci zájezdu“ vzpomínají určitě dodnes. Zastávka na Islandu byla zpočátku spíš zamýšlena jako technická (dotankovat, občerstvit se a vyrazit dál), nakonec se z ní díky péči hostitelů vyklubala prvořadá společenská událost (včetně večerní návštěvy islandské verze Havlovy hry Asanace).
Následující zastávka v Kanadě kromě euforického setkání s krajany potěšila i návštěvou ve skromném domě manželů Škvoreckých v Torontu, odkud se po léta vydávaly do světa knihy z nakladatelství 68 Publishers.
Čtěte také
Po přesunu do Washingtonu a New Yorku se pak ukázalo, že v té době se Václav Havel a skrze něj i naše země dostala na vrchol popularity ve své historii 20. století. Nedávný vězeň – disident byl bez nadsázky oslaven jako nová státnická hvězda s velkým „usmiřovacím“ přesahem, jako posel konce studené války.
To se nejvíc projevilo při slavné řeči na půdě amerického Kongresu, při které Václav Havel kromě toho, že projevil vděk Americe za to, že ve dvou světových válkách zachránila Evropu, ji zároveň vyzval, aby podpořila demokratické reformy v hospodářsky i politicky se rozpadajícím impériu ještě nedávno obávaného Sovětského svazu.
V tom postoji byla velká pokora i velké sebevědomí zároveň, protože Havel v projevu nesmlčel, co pro nás i celou satelitní oblast středu a východu Evropy Sovětský svaz po celá léta znamenal:
Čtěte také
„Stát, který právem naháněl hrůzu, protože nikdo nevěděl, co kdy přeletí jeho vládcům přes nos a kdy a kterou zemi se rozhodnou dobýt a uvrhnout do takzvané sféry svého vlivu, jak se to v politickém jazyce nazývá.“
Pozoruhodně otevřené, vezmeme-li v úvahu, že tato slova pronášel Václav Havel pouhý týden před plánovanou návštěvou Moskvy. Té se však budeme věnovat v některém z příštích pokračování pořadu Archiv Plus.
Návštěva Ameriky byla nejenom triumfální oslavou Havlova osobního i politického příběhu a jakýmsi poklepáním na rameno za průběh i výsledky listopadové revoluce 1989, ale i příslibem co nejrychlejšího obnovení diplomatických, hospodářských i kulturních vazeb Československa s euroatlantickým prostorem a zároveň vyjádřením pevné víry Západu v životaschopnost československé demokracie směřující ke svobodným volbám.
Související
-
Rok 1971: Česká kniha ve světě. Škvorecký využil svobodu k prospěchu světa
„Byla to práce těžká, namáhavá, ale krásná. Těšilo mě, že jsem mohl kolegům knihy vydat," řekl v roce 2004 Josef Škvorecký o činnosti nakladatelství '68 Publishers.
-
Václav Havel měl ke konci kariéry obrovské výčitky svědomí, tvrdil už před 10 lety disident Urban
Jako každou středu vybíráme z archivu zajímavé pořady, kterými chceme připomenout desáté výročí Českého rozhlasu Plus.
-
Ivan Trojan: Naší největší osobností byl Václav Havel. Klidně riskoval i svou popularitu
Nejnovější rolí herce Ivana Trojana je hlavní postava léčitele Jana Mikoláška ve filmu Agnieszky Holland Šarlatán. Se samotným Mikoláškem by prý ale na dovolenou nejel.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.