Umění pomáhá společnosti lépe myslet kolektivně. To se hodí v debatě o změně, která musí nastat, říká skotský režisér a divadelní ředitel
Divadlo, film, literatura a další kulturní kanály nabízejí dobrý prostor i prostředky, jak mluvit o složité a vnitřně rozporuplné problematice změny klimatu. To je pro lidi ve výsledku možná důležitější než grafy emisí nebo popisy nových technologií. Jaká úskalí však číhají při uměleckém zpracovávání takové problematiky? A jak se mají divadla připravit na nové klimatické podmínky – a proč vlastně?
Tyto otázky otevřel v Praze na mezinárodní konferenci o udržitelnosti v kulturních institucích pořádané českou kanceláří Kreativní Evropa skotský divadelní režisér a umělecký ředitel Ben Twist. V poslední dekádě je však jeho hlavní pracovní náplní vedení organizace Creative Carbon Scotland, která se zabývá propojováním kultury a otázek udržitelnosti a změny klimatu.
Čtvrtstoletí režíroval divadelní hry a hudební představení, vedl soubory ve Velké Británii, vyučoval na Novém Zélandu a v Latinské Americe a zasedal ve správních radách skotských uměleckých organizací. A pak založil Creative Carbon Scotland.
Čtěte také
„Stále víc mě znepokojovalo, že divadlo a umění nedělá dost pro zmírnění klimatických změn. Zjistil jsem, že stejnou otázku řeší i edinburské festivaly a Federace skotského divadla, což je profesní skupina našich divadel, a také Síť skotského moderního výtvarného umění. Tak jsme se dali dohromady a v roce 2011 založili Creative Carbon Scotland,“ ohlíží se za počátky svého nového profesního směřování.
Při ustavování této charitativní organizace mu hodně pomohla věta ve skotské legislativě o důležité roli kultury v řešení problematiky změny klimatu. Od samého počátku – tedy například ještě dávno před přijetím Pařížské dohody – se také mohl spolehnout na finanční podporu od veřejné instituce Creative Scotland rozdělující příspěvky na kulturu a umělecké projekty. Té se mimochodem také týká skotský zákon o závazku veřejných subjektů snižovat své uhlíkové emise, přizpůsobit se dopadům změny klimatu a chovat se udržitelně.
„Většina rozpočtu, který spravují, nejde na jejich vlastní chod. Přerozdělují ho dalším organizacím. Vždycky jsem jim proto říkal: svoje emise můžete snižovat, ale hlavně tu odpovědnost musíte přenést na další organizace,“ vzpomíná Ben Twist.
Režisér uhlíkovým managerem
Ekologie ho zajímala odmala a problematiku sledoval i během umělecké dráhy. „Každý týden jsem pročítal časopis New Scientist a téma změny klimatu jsem považoval za stále důležitější. Řekl bych, že jsem byl připraven něco podniknout. Jednoho dne jsem uviděl inzerát na magisterský kurz uhlíkového managementu na Univerzitě v Edinburghu – jeden z prvních takových kurzů na světě.“
Čtěte také
V té době měl pocit, že na poli divadelní režie dosáhl všeho, čeho chtěl, a začal postrádat smysl v produkci dalších představení. „Práce mě bavila, ale nesloužila účelu, o nějž jsem usiloval. Neměnila svět. Když jsem uviděl ten inzerát, došlo mi, že tady vlastně můžu zapojit své znalosti divadla a umění a že to pomůže změnit svět. Tak jsem se přihlásil a uhlíkový management vystudoval,“ popisuje. Ve svém doktorátu z filozofie téma dále rozpracoval konkrétněji z pohledu uměleckého sektoru.
V rámci uhlíkového managementu radí kulturním organizacím s dekarbonizací. Čím dál častěji však také zapojuje umělce do adaptačních projektů na změnu klimatu. Twistovými vlastními slovy:
„Do kultury vnášíme téma změny klimatu, protože kulturním organizacím pomáháme přemýšlet, jak snížit emise uhlíku a přizpůsobit se novým podmínkám. Ale vnášíme také kulturu do tématu změny klimatu. Přemýšlet o ní je totiž obtížné. Musíme si představovat nové světy a nové způsoby práce. Většina lidí, kteří uvažují a mluví o změně klimatu, jsou inženýři, účetní, ekonomové nebo lokální politici. Pohled z kultury chybí. V takových projektech umělci možná nevytvářejí umění, ale zapojují svoje tvůrčí schopnosti a často odemykají představivost ostatních účastníků.“
Myslet uměním
Podle Bena Twista dokáže společnost díky umění lépe přemýšlet. Například při divadelním představení se publikum několik hodin urputně soustředí na jedno téma – s vypnutými telefony, ve tmě a s maximální snahou pochopit, co se děje na jevišti. Herecký ansámbl, včetně režiséra, scenáristy a dalších členů přitom o tématu již přemýšleli při přípravě představení a teď vlastně nabízí půdu pro další myšlenky.
Čtěte také
„Když se v umění mluví o velkých věcech, prostoupí to konverzaci mezi lidmi,“ všímá si Ben Twist. Myšlenky a příběhy se pak mohou dále šířit a ovlivňovat společenské názory.
„Pokud téma změny klimatu nezahrnete do umění, ke změně (chování lidí kvůli adaptaci – pozn. red.) nikdy nedojde,“ myslí si Twist. „Kultura podle mě hraje opravdu důležitou roli ve změně tohoto diskurzu neboli v tom, jaké příběhy si o přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku vyprávíme.“
To ale neznamená, že tu nečíhají úskalí. Zaprvé: řada umělců, ale i režisérů, nakladatelů a zadavatelů uměleckých děl se obává, že bude jejich tvorba instrumentalizována a oni tématem klimatických změn zneužiti. A zadruhé: kultura musí ukazovat cestu také svým fungováním. Dekarbonizace kulturních institucí a budov, kde sídlí, přitom není vždycky jednoduchá.
Ben Twist ale neztrácí elán a v pořadu Studio Leonardo vysvětluje, jak se s těmito výzvami vypořádat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
