Krajhanzl: Zelená dohoda je pro nás jako Marshallův plán. Nevíme ale, jak peníze investovat

Na dotazy, jak by mohlo Česko dosáhnout uhlíkové neutrality, mu prý lidé odpovídají, že je třeba daleko více třídit odpady nebo sázet stromy.

„Proces dekarbonizace ovšem bude o úplně jiných otázkách a úkolech. A to je to hlavní, co před námi stojí,“ dodává Krajhanzl, který je také vedoucím mezioborového týmu Institutu 2050, jež provádí sociologická šetření a komunikaci v otázkách snižování emisí a ochrany přírody.

Podle Krajhanzla nemá příliš smysl strašit klimatickou změnou a jejími následky, protože tím většinou jen přesvědčujeme přesvědčené. Alternativou je pojmout to jako velkou transformaci, na níž do Česka přichází více než bilion korun na investice do regionů, průmyslu, dopravy či zemědělství.

„Stále jsme ve vleku představy, že když lidi patřičně vyděsíme a pak řekneme, že je správné zachraňovat lední medvědy, tající ledovce a další exotické končiny, tak že do toho půjdou a budou nakupovat na farmářském trhu a třídit odpad. Ale je třeba motivovat i ty, kteří nejsou tak altruisticky nastavení,“ konstatuje.

Historická šance

S tvrzením, že strašení dekarbonizací spíše odrazuje, než pomáhá, souhlasí i komentátor David Klimeš. Pozitivních dopadů této transformace za účelem snížení emisí přitom vidí mnoho. Ještě před rokem byly například velkým tématem energetické úspory v souvislosti se snižováním závislosti na ruském plynu.

„Teď se hádáme o program Oprav dům po babičce, který není šťastně nastavený. A to je vše. Tématem může být čistší vzduch ve městech – vodíkové autobusy nebo něco jiného, všechno to zaplatí Evropská unie. Je to neuvěřitelný balík peněz, které musíme rychle nehezky řečeno vyčerpat,“ zdůrazňuje.

Čtěte také

Ondřej Houska: Green Deal jako jedna z příčin politických problémů mnoha evropských zemí

Debatu o investicích z těchto evropských fondů však prý torpédují prohlášení některých politiků. Například nechvalně známé video lídra hnutí ANO Andreje Babiše, v němž si stěžuje na přišroubovaná víčka k plastovým lahvím a následně předvádí svoji neschopnost se z takové lahve napít.

„Je to tragické, protože za jeho vlády byla potvrzena směrnice, podle které tam to víčko je. A druhá věc, že když se zeptáte lidí, tak si vzpomenou jen na ta víčka, a ne že mají zateplený dům, jezdí pohodlným ekologickým autobusem a nakupují dobré potraviny.“

Jan Krajhanzl zase upozorňuje na personální nouzi na úřadech, kde se o efektivních investicích z evropských fondů bude rozhodovat. V Německu například na tuto otázku mají rovnou specializovanou instituci, která promýšlí budoucí podoby země během procesu dekarbonizace.

„Na náš Státní fond životního prostředí teď přitékají historické prostředky, které jsou ekvivalentem toho, co do západní Evropy přicházelo v rámci Marshallova plánu, což pro nás tenkrát byla promarněná šance. A oni nemohou nikoho nového nabírat. Tohle mě budí ze spaní, protože málokdy se rozhoduje o tak zásadních věcech, jako v těchto letech,“ uvádí.

Žabičkáři a ekoteroristé

Novinářka Apolena Rychlíková namítá, že vše nelze svádět jen na špatnou komunikaci. Minulé vlády ani ta současná prý nebraly hrozbu klimatické katastrofy vážně. Přitom ekologické otázky hrály důležitou roli během sametové revoluce i v letech následujících – právě k tomu je nyní potřeba se vrátit.

„Politická elita si pod sebou roky podřezávala větev tím, jak se o lidech, kteří se snaží do debaty vstupovat z aktivistických i odborných pozic, vyjadřovala jako o žabičkářích a ekoteroristech. Teď je odborných hlasů potřeba a politici se musí obklopit lidmi, kteří mají know-how, aby tím procesem provedli společnost, ale ta je diskurzivně nastavená tak, že každému ochránci klimatu je rostlinka bližší než lidský život,“ tvrdí.

Čtěte také

Martin Fendrych: Poslední generace probouzí nenávist. Chyba

Řada politiků si prý také udělala z Evropské unie strašáka, přitom právě evropské peníze nyní budeme k transformaci potřebovat. Krajhanzl připomíná, že před parlamentními volbami v roce 2021 se politici předháněli, kdo bude jak Česko chránit před tím, co přichází z Bruselu.

„Hnutí ANO tenkrát systematicky tvrdilo, že Zelená dohoda pro Evropu – jejich slovy důsledně Green Deal – znamená zákaz spalovacích motorů.“ I po dvou letech se prý lidem, s nimiž v rámci svých sociologických šetření mluví, vybaví jen toto spojení. „Téma Green Dealu si privatizovaly různé populistické a ekonomické zájmové skupiny a ti, kteří by toto téma mohli zkoušet hájit, tak jsou v lepším případě opatrní, v horším úplně mlčí,“ kritizuje sociolog.

Poukazuje i na to, že důvěryhodnost ekologických iniciativ je u veřejnosti vyšší než politické reprezentace. České klimatické hnutí proto prý nyní stojí před zásadní volbou, jak se postaví ke kritice Green Dealu a procesu dekarbonizace: „Důležité je, jak s tím naložíme a jakým způsobem bude prezentována ochrana klimatu v médiích, ve veřejných vystoupeních nebo i při protestech. Jsou protesty, které veřejnost oceňuje, jiné ale velmi prudce odsuzuje.“

Politický podcast Chyba systému najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v neděli 24. září po 18. hodině.