Nový zelený svět má obrovské nároky na výrobu hliníku a mědi. Ta je ale jedna z nejšpinavějších, tvrdí ekonomka Švihlíková

„Potřebujeme do našeho hospodářství zapojit i technologie v mnohem širším kontextu. Musíme se dívat na tzv. hodnotový řetězec těchto technologií. To znamená, odkud se dováží, kdo je bude spotřebovávat, jakým způsobem se výrobky spotřebovávají, jestli je vůbec používáme smysluplně,“ připomíná Vladimír Kočí, který je vedoucím Ústavu udržitelnosti a produktové technologie VŠCHT v Praze.

Čtěte také

Summit G20 měl potenciál, který nenaplnil. Rusko skupina stále neodsoudila, hodnotí ekonomka Matesová

Podle něj k udržitelnosti patří i ryze ekonomické aspekty, například komu a jak platíme povinné odvody.

„Třeba jestli daníte u nás, jste firma u nás operující, nebo odvádíte do daňových rájů. To je také známka neudržitelného chování. A my si někdy neuvědomujeme, že i takové aspekty jsou poměrně významnou součástí udržitelnosti.“

Česko na osmém místě v udržitelnosti

Nejnovější zpráva o udržitelném rozvoji umisťuje Česko na osmé místo ze 166 hodnocených zemí, a to vedle Dánska, Estonska, Lotyšska a Slovenska, které mají nejvyšší podíl splněných nebo naplňovaných cílů udržitelného rozvoje.

Čtěte také

Ceny energií můžou opět prudce narůst. K tomu přispívá i oligopolizace trhu, varuje ekonomka Švihlíková

Ekonomka Ilona Švihlíková, která je prorektorkou Vysoké školy obchodní v Praze, však upozorňuje, že indikátory, které umístění určují, se liší často jen o desetiny.

„Skutečně bych to nepřeceňovala a vždycky bych spíš porovnávala vývoj v jedné zemi. A když se podíváme celkově na ty cíle, které jsou skutečně velmi pestré, i nějaká menší odchylka může zapříčinit poměrně významnou změnu pozice,“ říká Švihlíková.

Zaostáváme v dekarbonizaci?

Jedním z důležitých faktorů, o kterých se mluví v souvislosti s udržitelností, je dekarbonizace. Šéf projektu Fakta o klimatu Ondráš Přibyla si myslí, že vyspělý svět i ČR v oblasti dekarbonizace výrazně zaostává.

Švihlíková však upozorňuje, že proces dekarbonizace je velmi komplexní a závislý na mnoha dimenzích.

Čtěte také

Konec uhlí do roku 2033 hrozí nedostatkem elektřiny, říká exministr Brabec. Termín je realistický, oponuje ministr Hladík

„První z nich je technologická dimenze. To znamená, jestli je to vůbec možné z hlediska toho, jak funguje energetická soustava v dané zemi. Zadruhé, jestli je to vůbec žádoucí. A zatřetí jsou ekonomické a sociální dopady.“

Švihlíková však připomíná, že evropské ekonomiky dlouhodobě zažívají výrazný pokles konkurenceschopnosti. Udržitelné změny podle ní vyžadují čas a obrovské náklady.

„Je potřeba také zabezpečit, aby změna nebyla kontraproduktivní. Obnovitelné zdroje se někdy prezentují tak, že s sebou nenesou žádnou ekologickou stopu a přinášejí nový úžasný zelený svět. Kontrast, který se vytváří, vypadá na první pohled tak, že dobro jsou obnovitelné energie a zlo fosilní paliva. Tak to ale bohužel vůbec není,“ vysvětluje.

Krásný zelený svět neexistuje

Pro výrobu obnovitelných zdrojů je potřeba neustále těžit různé suroviny a něco nového vyrábět. „Větrník je hmotná věc, neskládá se z neviditelných atomů. Stejně tak solární panely nebo baterie pro elektroautomobily musíte nějakým způsobem vyrobit. A taky je musíte nějak zlikvidovat,“ popisuje Švihlíková.

Čtěte také

U nás se elektromobil emisně vyplatí až po najetí 130 tisíc kilometrů, uvažuje expert z ČVUT

„Když se podíváte na ten nový zelený svět, zjistíte, že je spojen s obrovskými nároky na výrobu hliníku, což je jedna z nejšpinavějších výrob vůbec. Vysoké ceny energií tuto výrobu vyhánějí z EU, takže bychom hliník dováželi z jiných zemí, jako je Ruská federace a Čína,“ míní.

Jedním z dalších problémů, o kterém se podle Švihlíkové hovoří jen velmi málo, jsou i současné kapacity mědi. Ty absolutně řádově neodpovídají velkolepým plánům na rozvoj obnovitelné energie.

„Skutečně nejde o to, že se z ošklivého a špinavého světa dostaneme do krásného zeleného. Pořád se něco vyrábí, pořád se něco těží, pořád to zanechává na přírodě stopu a má to energetické náklady. Navíc ani v jednom, ani v druhém případě Evropa není ani produkčně, ani technologicky vybavena. To znamená, že ložiska mědi v Evropě prostě nejsou. A i v tomto ohledu Evropa velmi výrazným způsobem pokulhává,“ shrnuje.

Poslechněte si celé Řečí peněz v audiozáznamu. Moderuje Naďa Bělovská.