Ujgurové? Nucené sterilizace, ponižování a nedobrovolná výuka čínštiny. Poslechněte si svědectví těch, kteří se vrátili

Pro Čínu autonomní provincie Sinťiang. Pro Ujgury a další etnické skupiny Východní Turkestán. Oblast, která svou plochou zabírá šestinu území celé Číny a žije v ní asi 26 milionů lidí.

Region je sice historicky nejchudší čínskou oblastí, je jinak bohatý na uhlí, plyn i vzácné kovy. Ještě v 50. letech v něm žili hlavně Ujgurové, tedy etnická skupina, která vyznává převážně islám.

Za extremisty můžou být v Číně označení lidé jen proto, že nesledují televizi.

Kromě Ujgurů i další etnika – Kazachové, Kyrgyzové, Mongolové nebo Tádžici. Pak ale pekingská vláda začala region na západě země cíleně počínšťovat. A teď tam žije skoro stejně Chanů – největší etnické skupiny v Číně jako Ujgurů.

V roce 2009 vypukly v největším městě regionu mezi oběma etniky nepokoje. V květnu 2014 vyhlásila pekingská vláda boj proti ujgurskému separatismu, extremismu a terorismu. Nazvala ho Tvrdý úder.

Podle nové zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva jsou ale čínské protiteroristické zákony příliš široké a neurčité. Za extremisty můžou být označení lidé i kvůli tomu, že nepijí nebo nesledují televizi. Nebo například kvůli náboženským aktivitám, které ale patří mezi základní lidské svobody.

Lidé odsouzení za terorismus nebo extremistický trestný čin, ale taky ti, kteří sice odsouzení nebyli ale podle úřadů se nějak na teroristické nebo extremistické činnosti podíleli, končí v takzvaných vzdělávacích centrech.

Podle různých odhadů jimi mezi lety 2017 a 2018 mohlo projít 10 až 20 procent dospělých z etnických skupin, které v regionu žijí, hlavně tedy Ujgurů.

Svědectví z těchto zařízení, která Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva sesbíral pro svou zprávu, vypráví o sexuálním násilí, nuceném podávání léků, tvrdých trestech, hodinách vynuceného zpívání vlasteneckých písní.

Deset dní nemohla na toaletu a vykonávat potřebu před ostatními.

Několika věznicemi a tábory prošla v roce 2017 taky Gülbahar Haitiwajiová. „Ze všeho, co jsem zažila, nikdy nezapomenut na to, jak jsem byla 20 dní připoutaná ve stejné pozici k posteli,“ vzpomíná. „Deset dní jsem nemohla na toaletu a musela jsem vykonávat potřebu před ostatními v cele. To byla ta nejvíc ponižující zkušenost.“

Nejdřív končila na čtyři měsíce ve vazbě a pak byla přemístěná do převýchovného tábora. „Museli jsme taky pravidelně chodit do školy. Měli jsme hodiny čínštiny, politiky a historie. A každý pátek nás zkoušeli,“ popisuje Haitiwajiová. „Jak v táboře, tak ve vězení bylo zakázané mluvit ujgurštinou. Kdyby ji zaslechli, tak nás potrestají.“

Od katedry se na vyučovací místnost dívala několik měsíců Kabinur Sidiková. Není Ujgurka, je ale součástí uzbecké menšiny, která je ze strany čínských úřadů taky potlačovaná. Do táborů se Kabinur Sidiková dostala jako učitelka čínštiny. Doslechla se v nich o případech sexuálního zneužívání.

Až pak mi došlo, že mne sterilizovali.

„Jednou zatímco dozorci popíjeli, tak se předháněli v tom, jak znásilňovali ženy, mluvili také o tom, že jedna z nich byla panna.“

Nakonec se i Kabinur Sidiková stala obětí porušování lidských práv ze strany čínského režimu. Dostala pozvánku na zvláštní gynekologickou kontrolu.

Šla na ni jen ze strachu, že kdyby se prohlídce snažila vyhnout, mohla by ji zatknout policie. „Položili mě na lehátko, jako při běžné kontrole, píchli mi injekci a já jsem omdlela,“ vybavuje si Sidiková chvíle v nemocnici.

Čtěte také

Čína tají rozsah nákazy. V případě vzniku nové mutace se můžeme dostat do potíží, varuje virolog Černý

„Cítila jsem velmi silnou bolest. Z nemocnice jsem nemohla dojít sama domů, musela jsem zavolat manžela, aby mne vyzvedl. Silně jsem krvácela i následujících deset dní. Došlo mi, že mne sterilizovali.“

Stovky dalších svědectví sesbírali i vyšetřovatelé takzvaného Ujgurského tribunálu. Ten byl svolaný na podnět prezidenta Světového ujgurského kongresu. Nezávislá komise složená z odborníků měla posoudit, zda pekingská politika vůči Ujgurů a dalších menšin v západní Číně představuje genocidu podle Úmluvy OSN o genocidě.

Tým, který sbíral podklady pro rozhodování tribunálu, vedl Aldo Zammit Borda. „Mluvili jsme s více než 500 svědky. Z nich jsme pak vybrali ty, kteří svědčili přímo před tribunálem. Záměrně jsme se snažili získat důkazy a výpovědi od všech stran,“ zdůrazňuje Borda.

Čtěte také

Jan Fingerland: Upevnění a uvolnění aneb Čína v roce 2022 a 2023

„Napsali jsme na čínské velvyslanectví. Čínské úřady nám neodpověděly. Ale získaly jsme pohled této strany nepřímo skrze několik zpráv od čínských médií napojených na čínskou vládu, které vysvětlovali situaci v Sin-ťiangu. Informace jsme sesbíraly a prezentovaly je soudnímu panelu.“

Ve čtvrtek 9. prosince 2021 tribunál oznámil, že našel důkazy o zločinech proti lidskosti, mučení a sexuálním zneužívání. Vláda Čínské lidové republiky se podle něj dopustila genocidy Ujgurů, protože záměrně sterilizovala ženy a kontrolovala tak porodnost. Právě to je podle úmluvy o genocidě z roku 1948 jeden z činů, který je možné označit za genocidu.

Čína sice už v roce 2019 oznámila, že tábory, které označuje za odborné školy, zavře, satelitní snímky ale dokazují, že zařízení stále stojí nebo se dokonce rozrůstají. Co se děje uvnitř je ale těžké ověřit.

Víc si už poslechněte v pořadu Za obzorem Jany Karasové. (repríza)